pátek 28. února 2014

Můj nejoblíbenější šperk...

Úkol zněl jasně: Krátce napsat něco o svém nejoblíbenějším šperku. To je jedna z podmínek Soutěže na blogu Kafe a dort. Původně jsem vůbec nechtěla soutěžit. Protože jsem na tom asi takhle:

část mého bordelu mé sbírky šperků

Jak už jsem psala, mám ráda cestování. A tak se moje sbírka šperků skládá převážně ze šperků ukořistěných někde za hranicemi. Ať už jsem si je koupila sama někde na cestách nebo jsem je dostala. Takže co vybrat? No a nakonec jsem o tom přemýšlela vážně jen chvilku.

Můj nejoblíbenější a nejnošenější šperk je stejně tenhle:


Můj snubní prsten. je už dokonale šišatý, poškrábaný, zkrátka má patinu... To jsem zvědavá, jak bude vypadat třeba za 30 let. Nehledě na to jak moc nebo málo šperků vlastním, tenhle nosím skoro pořád a je můj nemilejší.

Takže, milá Veroniko, to je moje odpověď: Můj nejmilejší šperk je můj snubní prsten.

A jak jste na to vy? 

Těším se brzy...

M.

pondělí 24. února 2014

Přetlačovaná s důchodci a spousta dalšího

8:56 sobota ráno, výstaviště v Holešovicích. Jdeme v poklidu s mámou a tetou z parkoviště na veletrh cestovního ruchu. V tom se nám naskytne nečekaný pohled - přijíždí tramvaj, zastavuje a z ní se vyhrne dav seniorů, který se nezadržitelně přesunuje k pokladnám. Někteří dokonce běží (!). Je to věc pro nás dost nepochopitelná. Uvnitř pavilonu pak po celý den potkáváme různé paní a pány staršího věku ověšené taškami a zkušenější s sebou mají  dokonce kufříky na kolečkách. Aby se nemuseli vláčet s ukořistěnými dárkovými předměty. Pořád nevím, co si o tom myslet. Jsou snad senioři natolik dychtiví řádně si vybrat tu správnou zámořskou destinaci? Nebo je to nějaký druh sportu? Nebo jde opravdu o to, že dostanou něco zadarmo a třeba se zúčastní i nějaké ochutnávky? Nechám na vašem posouzení.

Ale nerada bych, aby tento zážitek zastínil to, o čem jsem vám chtěla dneska napsat. Totiž o cestování. Jako malá jsem s rodiči procestovala kus světa. Rodiče jsou vědci a tak jsme nejezdili na dovolené v klasickém slova smyslu, ale na konference. Můj pohled na cestování je proto asi trošku odlišný od toho většinového. Úplně mě minuly takové ty poznávací zájezdy nebo válení se u moře. Asi dvakrát nebo třikrát jsme byli u středozemního moře, ale i tak to bylo třeba v apartmánu nějakého známého. My vůbec často bydleli u nějakých známých. Myslím, že je to skvělý způsob cestování. Ukážou vám opravdu to nejlepší, co může jejich země nabídnout a ne to, co by vám rádi prodali průvodci cestovní kanceláře.

V patnácti s tátou měsíc na Aljašce - u známého Jendy...
Teď si vybírám zhruba desetiletou cestovatelskou pauzičku. Na poslední velké cestě jsem byla asi ve dvaceti na konferenci v Brazílii (s posterem o chování psa pralesního, ale to je asi mimo téma tohoto blogu...), měsíc v lesích u Moskvy na chovné stanici rysů a potom se současným manželem několikrát v Alpách. To ovšem neznamená, že jsem na cestování zanevřela! Částečně za to asi může můj nepochopitelný strach z létání, který se u mě vyvinul na prahu dospělosti a částečně kolotoč všedního života. Znáte to - nejdřív škola, pak u mne velmi záhy práce, pak svatba a dítě... 

Rok 2002, primatologická konference v Pekingu...

No a když už necestuji fyzicky, tak alespoň na papíře nebo právě na nějakém podobném veletrhu nebo setkání cestovatelů. No a protože bych ráda tu vášeň pro cestování předala další generaci, tak jsem se letos zaměřila hlavně na cestování s dětmi. Mám spoustu tipů na výlety po ČR s dětmi, tak se můžete těšit... 

Kolem jedenácté už byla velká část vystavovatelů z přemíry návštěvníků poněkud unavená a my také, tak jsme ještě zavítali na doprovodný veletrh Gastro. Naštěstí tam bylo o poznání volněji, tak jsme si mohli všechno pořádně a v klidu prohlédnout. Z Gastra mám dva úlovky - u stánku s japonskými pochutinami jsme koupili nějakou přírodně fermentovanou sojovou omáčku a pak jsem s potěšením narazila na stánek s Hraškou, na kterou jsem měla už dlouho zálusk. Hraška je takový prášek, který nahrazuje mouku. Jsou různé druhy, na vaření a na obalování. Ale o tom napíšu podrobněji zase někdy příště.


Pokud byste se taky rádi podívali za hranice alespoň v představách, doporučuji již za pár dní 15. a 16. března cestovatelský festival Kolem světa. Program probíhá paralelně vždy v několika sálech kulturního domu a multikina v Praze - Ládví a prostřednictvím přednášek cestovatelů se podíváte opravdu leckam... Můžu vřele doporučit a s největší pravděpodobností se tam můžeme potkat... No a kdybyste nebyli z Prahy tak nezoufejte, festival probíhá i v Olomouci, Plzni a Brně.

A jak jste na tom s cestováním vy? Jezdíte po Čechách, s cestovkou k moři nebo máte radši nějakou divočinu?

Těším se brzy na viděnou...

M.

středa 19. února 2014

Máma a peníze I.

3.800,- Kč... Zvládli byste za to uživit sebe i své dítě? Jsou mámy, co musí, je to výše rodičovského příspěvku ve čtyřleté variantě... Peníze jsou prostě ošemetná věc a hodně rodičů malých dětí se jimi musí zabývat každý den. Je náš sociální systém štědrý? Jaké jsou vlastně možnosti přivýdělku k mateřské nebo rodičovské? A jak je to se zaměstnáním? 

V blogovacím světě je většinou všechno krásné, voňavé a načančané. Realita všedního dne však může být docela jiná. V naší rodinné účetní firmě i v mém předchozím působení ve finančním světě, jsme na finanční problémy rodin s malými dětmi naráželi často. Problémem číslo jedna byl většinou obtížný přístup k informacím. I já jsem v době, kdy jsem byla těhotná, pátrala po tom, kde se musím přihlásit, co všechno mám řešit se svým zaměstnavatelem a kolik že to vlastně budu mít tu mateřskou.



Pro všechny, kdo tedy hledají a tápou, tady na blogu zavádím rubriku Máma a peníze, kde se budu snažit srozumitelným způsobem shrnout důležité informace týkající se právě peněz a rodičovství. 

No a ti šťastlivci, kteří tohle téma vůbec neřeší, se nemusí bát - pořád tu najdete spoustu vařících, bydlících a vůbec různých jiných článků. 

Jak jste na tom Vy? Vyznáte se ve všech dávkách, daních, úrocích apod? V čem máte největší zmatek?

Těším se brzy na viděnou...

M.

pondělí 17. února 2014

Jdeme na farmářský trh

Asi znáte ten vtip, že bio-farmář je ten, co práškuje v noci... Už je to pár let, co se po celé republice rozjela móda farmářských trhů. Spousta lidí zajásala, vydeptaná příšernou kvalitou potravin v některých supermarketech a trhů začalo přibývat. No a jako u všeho, co je zrovna v módě, zavětřilo několik řekněme nepříliš poctivých prodejců. Pak se občas stalo, že jste si na trzích mohli koupit zeleninu - například z Kauflandu - za cenu bioprodukce. A samozřejmě se toho chytili odpůrci bio a šmahem pak odsoudili celé farmářské trhy jako takové. 
Ale byla by to škoda, protože i na tyto chytráky pořadatelé myslí a na trhu, kam se půjdeme podívat dnes, na to vyzráli.


To jsem takhle minulou středu měla sraz s Veronikou z blogu Kafe a dort, který ve mně mimochodem vždy vyvolává neodolatelnou chuť na sladké. Měly jsme se sejít kolem oběda v Prádelně u Jiřího z Poděbrad, tak jsem se rozhodla, že toho využiji a podívám se na slavné trhy právě na náměstí Jiřího z Poděbrad. Nevím, jak je to o víkendech, ale trh není nijak rozsáhlý. Dá se projít tam a zpátky za pár minut.


Najdete tady opravdu věci nejrůznější. Od mořských ryb až po sladké dortíky a koláče. Můžete si nechat připravit čerstvou kávu podle vlastního přání a pokud vám vyhládne, můžete si dát třeba těstoviny nebo něco dobrého z grilu.


No a co jsem si nakonec odnesla já? Neodolala jsem a koupila jsem nám rybízové víno. Prý z léčivého rybízu. Včera jsem ho se slzou v oku dopila, bylo sladké a moc dobré. Pak jsem se také zastavila u stánku s čerstvým krůtím masem a doplnila zásoby. Konkrétně krůtí krk a krůtí špalíček, to první na polévku a rizoto, špalíček na pečínku. Pokud to jde, snažím se vyhýbat kuřatům a místo nich používám právě krůtí maso. 




Největším objevem pro mne ale byl nenápadně vypadající stánek se sušeným ovocem. Jak se sluší a patří, není sířené, ani proslazované. Křížaly z jablek známe asi všichni a nikoho neurazí. Co jsem ale ochutnala poprvé a co mě úplně nadchlo jsou křížaly hruškové. Jejich chuť je výrazná a jsou moc dobré. Kam se hrabou nudné křížaly z jablek! 


Majdě se na Jiřáku taky líbilo, s chutí proháněla holuby. Celá prohlídka nám zabrala půl hodinky, ještě jsme se stihly podívat na přilehlé dětské hřiště a pak už jsme mazaly do Prádelny. 

To mi připomíná, že Veronika má právě na svém blogu zajímavou soutěž, tak na ní mrkněte sem.

Chodíte taky na farmářské trhy? Nebo někam jinam? Pokud máte nějaký zaručený tip, sem s ním...

Užívejte slunečného pondělí a brzy se uvidíme...

pátek 14. února 2014

Jeho milenka nebo máma?

Chcete být jeho milenka nebo matka? Zdánlivě banální otázka poukazuje na skryté nebezpečí, které vás po narození potomka čeká. Ze smyslné krasavice se během pár měsíců může stát protivná šmudla. A že se to právě vám stát nemůže? Tak to si gratulujte. 

Nemám moc kamarádek, které by před porodem plánovaly, že na pár let zaparkují do tepláků a špinavých triček. Když ono se toho příchodem nového člena domácnosti tolik změní! Všichni jsou unavení, vyčerpaní a to poslední, co by chtěla leckterá žena řešit je, jestli se přes ráno stihla namalovat a upravit. 

Zkusme se na to ale podívat z pohledu partnera. Počáteční nadšení z nového potomka leckdy přejde v postupné znechucení z toho, že musí po práci zase zpátky domů, kde ho čeká každý den přesně to samé. Kam se ztratila všechna ta pohoda a romantika? Kdo vyměnil tu prima ženu za zpruzelou matku, která má jediné téma a to jsou plenky a dudlíky?

Nechci rozumovat nebo radit, ale pojďme se k tomu postavit čelem a alespoň dnes, na Valentýna (ač je to hnusný a importovaný, americký, komerční, bla, bla... svátek) zkusme být na své protějšky milé. Stojí to za to, protože bez nich by to stálo úplně za... starou bačkoru.

Majáles 2007 - paříme, pijeme, kouříme... zkrátka užíváme života
Takže vám hrdě přeju hezkého Valentýna!

M.

čtvrtek 13. února 2014

Zajíci v krabici - únor 2014

Zase krabička. Tentokrát ne krabička krásy, ale krabička plná dobrot. Co naplat beauty-guru ze mě asi nikdy nebude, ale co se týče jídla, to už je jiná káva. V poslední době jste si mohli u leckoho přečíst o Brandnooz boxu. Přiznám se, že i já jsem o něm uvažovala, ale nakonec jsem si ho neobjednala. No a když jsem na nějakém jiném blogu našla recenzi na Zajíce v krabici, bylo rozhodnuto (Zaboha si nemůžu vzpomenout, kde jsem tu recenzi četla, takže jestli víte, prosím napište mi odkaz do komentářů, díky).


Celé rozbalování a můj bezprostřední komentář si můžete prohlédnout v mém novém videu:



Jak už jsem říkala ve videu, z krabičky mám radost a celkově myslím, že se povedla. Možná není tak naditá, jako u konkurence a ano, je dražší (350 Kč včetně poštovného, pokud kupujete jen jedno vydání), ale cena odpovídá obsahu. Největší radost mám určitě z kartiček s recepty a ze směsi na chleba. Co dodat - snad se vám dnešní video líbilo a přidávám ještě pár obrázků:





A jak jste na tom s novou módou krabiček k snědku vy? Vyzkoušeli jste nějakou? 

Těší se na brzkou shledanou

M.

úterý 11. února 2014

S batoletem do hotelu?

Řev, pláč a dupání. Šílená smečka malých trapitelů se proplétá mezi hosty v jídelně a ti vyvracejí oči v sloup. Tak nějak jsem si (když jsem byla mladší) představovala pobyt na horách v hotelech, kde dopředu avizovali, že jsou vhodné pro rodiny s dětmi. Po pravdě, s mým manželem jsme většinou vybírali právě taková ubytování, kde se dalo kouřit a která pro děti nebyla úplně nejvhodnější.

Člověk se ale mění a s tím i jeho potřeby. Tak došlo i na nás a i my hledáme baby-friendly hotely. Jak už jsem psala v prosinci, vydali jsme se na pár dní do Špindlerova Mlýna do hotelu Lesana. 


No a užili jsme si to famózně. Mimo jiné i díky skvělému přístupu recepčních jsme snad za celý pobyt nenarazili na nějaký zádrhel. Pokoj byl doslova obrovský. Chtěli jsme dvoulůžko s přistýlkou a měli jsme pro sebe velký pokoj s manželskou postelí a dvěma dalšími lůžky v částečně oddělených výklencích. Dětská postýlka poskytnutá hotelem. Velká koupelna se sprchou tak velkou, že by se do ní vešlo třeba šest lidí najednou ;-) Prostě paráda. Navíc díky rozlehlosti hotelu a opravdu velkorysým prostorám prakticky nebylo slyšet ostatní hosty. S výjimkou jiného plačícího prcka večer, což je ale pochopitelné. 


Takže pokoj na jedničku a co dál? Samozřejmě jídlo a zábava. Hotelová restaurace je veliká, navíc k ní přiléhají hned dva dětské koutky. Dětských židliček tu mají nepočítaně, jídlo se ráno a večer podává formou bufetu, takže si vybere snad každý. Vaří tu dobře a i pro ty nejmenší se dá vybrat něco k snědku. Trochu mě zarazily hranolky, jako volba v rámci dětských jídel, ale proti gustu... Majda se krmila dušenou zeleninou a chutnalo jí. 


Už jsem zmínila dva dětské koutky, tak jen doplním, že v sezóně je větší koutek vybavený chůvou, tudíž s hlídáním. My sice byli mimo sezónu, ale chůvu jsme si na recepci domluvili taky. S trochou nervozity jsme Majdu předávali milé paní. Nakonec se ukázalo, že jsme se strachovali zbytečně. Ty tři hodinky, kdy jsme si užívali zaslouženého odpočinku Majda strávila s chůvou právě v dětském koutku a byla úplně spokojená. 

No a nakonec to, co jsme si asi všichni užívali nejvíc - hotelový wellness. Bazén s odděleným brouzdalištěm,, kde je cca 50cm vody (tam řádila Majda), pára, sauna, vířivka a vyhřívaná lavice. To všechno přístupné celý den i večer. Perfektní.

2
zdroj

No a kdyby vám to všechno bylo málo, můžete si zahrát na Playstationu nebo jít na kulečník. Případně ven, že? Nazapomínejme, že je to ve Špindlu. 

Přiznám se, že jsem z pobytu v hotelu s ročním batoletem měla trochu strach. Naštěstí zbytečně, všechno klaplo a nám bylo nakonec i líto, že tam nemůžeme být o pár dní déle.


A jaká je vaše zkušenost s cestování s malinkými dětmi? Máte nějaký tip na podobně přátelské ubytování? Sem s ním :-)

Mějte se moc fajn a uvidíme se brzy...

M.

P.S. Tohle není sponzorovaný článek. Píšu o Lesaně, protože se nám tam moc líbilo.

čtvrtek 6. února 2014

Zhubnout za každou cenu?

Dnešní příspěvek měl být úplně o něčem jiném, ale včerejší finále americké show The Biggest Loser mě přimělo to změnit. TBL je běží již patnáctou sezónu a je to v kostce o tom, že na začátku vezmou super tlouštíky a půl roku s nimi každý den cvičí několik hodin, překopou jim jídelníček, změní vizáž a na konci se všichni zváží v přímém přenosu. Kdo shodí největší procento hmotnosti, vyhrává. 

Tuhle show sleduji ráda, protože je super motivační. Kdo to vidí, těžko se pak může vymlouvat, že prostě nemůže zhubnout. Samozřejmě existuje určité procento nemocných lidí, kteří prostě nemůžou zhubnout, to je jasné. Stejně tak existují lidé, kteří nedokážou přestat kouřit. A přiznejme si, která z nás alespoň někdy neřešila to, kolik váží? Nicméně závěr téhle sezóny v Americe rozbouřil vody. Soutěžící Rachel, která soutěž vyhrála totiž zhubla na 47 kilogramů při výšce asi 164 cm. 

Pro upřesnění soutěž má dvě fáze, první část soutěžící hubnou pod dozorem nejlepších trenérů na ranči a soutěží o to, kdo se tam udrží nejdéle a tři poslední pak soutěží mezi sebou o hlavní cenu. No a ač v televizi na sebe jednotlivé díly série navazují, první díly jsou předtočené a vysílají se se zpozděním, aby po odchodu z ranče soutěžící mohli ještě pár týdnů hubnout a finále tak mělo gradaci a ten správný wow efekt. Proti tomu nelze nic namítat, tenhle rok to však bylo pořádné wow :-)

Bob Harper and Jillian Michaels were stunned by Biggest Loser winner Rachel Frederickson's weight loss on the finale
zdroj

Trenéři byli v šoku, jak soutěžící vypadala. Televize si dovolila jen jeden záběr na trenéry a pak už je do konce pořadu neukázala. 

zdroj
Tohle celé vede k zamyšlení, jaké hodnoty předáváme svým dětem. Mají vypadat jako ta slečna vlevo nebo ta vpravo? A budou vůbec dost dobré pro dnešní svět? Jdu nad tím přemýšlet.

M.

P.S. finále a celou sezonu najdete tady: http://youtu.be/poX6H8pgb30

pondělí 3. února 2014

3 knihy pro 3 budoucí matky


Snad každá nastávající matka hledá od začátku těhotenství různé zaručené rady a tipy. Já jsem nebyla výjimkou. To, co jsem od začátku vědomě vypustila, byly internetové diskuse. Nic proti diskusím, ale všechny ty těhulky, břišánka a mimískové - to nebylo nic pro mne. Zapátrala jsem tedy v knihkupectvích a postupně ulovila následující tři úplně rozdílné knihy o těhotenství. Každá je jiná, stejně jako typy nastávajících matek se liší. Jakou tedy vybrat, když jste:

1) Medička amatérka


Chcete být doktorům rovnocennou partnerkou, být připravená na možné komplikace a bez milosti vědět opravdu všechno, co se týká těhotenství a porodu? Pak si vyberte právě tuhle knížku. Já mám k dispozici čtvrté vydání, ale tuto knížku budou asi vydávat znovu a znovu. Na více než sedmi stech stranách vás lékař od Apolináře provede nejrůznějšími tématy, týkajícími se těhotenství a mateřství. Pokud máte dost času, chuť a pevné nervy (zachycuje naturalisticky porod, císařský řez apod.), je tahle kniha právě pro vás. Celkem podle očekávání se asi nejvíce věnuje problematice porodu, část o těhotenství mi ve srovnání s ostatním obsahem přijde dost stručná. Najdete tu i různé zajímavosti o porodních rituálech různých kultur, tipy na cvičení po porodu a třeba také o antikoncepci po porodu. No zkrátka je tu všechno a já jsem si dost početla. Dokáže odpovědět na většinu úzkostných strachů těhotných typu: "Můžu sníst tohle?" a taky "Můžu si vzít tenhle prášek?". 

Antonín Pařízek - Kniha o těhotenství a dítěti, nakladatelství Galen

2) Princezna


Tohle dílko se prostě povedlo. Pokud se vám dělá z krve trochu špatně, věříte na prince na bílém koni anebo prostě nemáte ráda nemocnice a všechen stres kolem, je tahle knížka právě pro vás. Je přeložená z němčiny, tudíž se občas střetnete s realitou německých matek (a možná si jen povzdechnete), ale je to skvělá knížka plná obrázků, rad, kartiček, pomocných taháků a jiných vychytávek. Sledujete modelku její cestou těhotenstvím, ale i dalšími měsíci po porodu. Kniha se zaměřuje hlavně na proměnu těla matky během mateřství a nemusíte se bát nějakého strašení. Všechno je krásné a zalité sluncem. Nenechte se zmást princeznovským vzhledem, najdete tu spoustu užitečných informací a rad. Jestli se bojíte porodu a toho, že vám dítě zničí tělo, kupte si tuhle knížku a nedejte ji z ruky. Na mě tedy působila úplně uklidňujícím dojmem.

Katja Kesslerová - Deník nastávající maminky, nakladatelství Ikar

3) Pořád v běhu


Plánujete zůstat v práci co nejdéle, potřebujete základní informace a nechápete, co všichni kolem pořád řeší? Však ono se to nějak udělá, ne? Porodily miliony žen před vámi a vy nemáte čas studovat nějaké encyklopedie... Tak se zkuste podívat po téhle malé knížečce. Den po dni Vás provede těhotenstvím, vidíte obrázky z 3D ultrazvuku, jak miminko právě vypadá a to všechno je doplněno heslovitým popisem nejrůznějších záležitostí, souvisejících s těhotenstvím. Nečekejte žádné podrobné vysvětlování, po americkém způsobu vám knížka spíše nadnese témata, která by vás mohla zaujmout a pokud se tak stane, je už jen na vás, abyste udělala ten svůj "research" neboli výzkum. Pro zaměstnané matky ideální, myslím, že bude dobrá i pro ženy, co jsou těhotné podruhé a už nemají čas ani sílu číst podrobnosti, ale rády by si připomenuly, co všechno je čeká.

Profesor Stuart Campbell - Těhotenství den za dnem, nakladatelství Fortuna Libri

Kdybych byla někdy těhotná po druhé, překvapivě bych sáhla po dvojce, tedy po princezně. Vážně, těhotenství a porod jsou pro mě i tak dost stresující, trocha navoněné idylky nikdy neuškodí. 

Co jste v těhotenství četly vy? Je někde nějaký skrytý poklad, který mi unikl? 

M.