Powered By Blogger

pátek 28. března 2014

A dost! Francouzské děti nedělají scény

Tuhle knihu jsem si prostě musela přečíst. Už několikrát jsem psala o situacích, kdy jsem z toho všeho mateřství zpocená až na zádech. Scéna v obchoďáku, honění dítěte po chodníku, sbírání vztekající se hromádky neštěstí, když jí něco nejde. A přestože mě okolí neustále ujišťuje, jak je Majda strašně HODNÁ, tak jsou situace, kdy s tím rozhodně nemůžu souhlasit.

Abychom se pochopili. Jsem přesvědčená, že nejlepší způsob, jak urazit nebo rozhodit nějakou matku, je zkritizovat její způsob výchovy. To mi přijde jako plivnutí do obličeje. Každá máma se snaží vychovat dítě podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. To, že se jí to někdy daří víc, někdy míň, je jiná věc. 

Dovolím si trochu konspirační teorie a vyslovím myšlenku, že naše dnešní nejistota, co se týká výchovy a rodičovství, je dána tlakem naší konzumní společnosti. ONI (ať už je to kdokoli) se snaží v nás vyvolat potřebu pátrat po všech vymoženostech, které k výchově dětí nutně potřebujeme. Dítě se leckdy stává středobodem našeho zájmu, matky poslušně chodí na všechny možné kurzy od vaničkování, přes cvičení batolat až po znakování, angličtinu a výtvarku. A k tomu všemu je potřeba ještě hodně rozvíjecích hraček, dětských tabletů a bůhví čeho ještě. Myslím, že časopisů pro maminky vychází víc, než časopisů o bydlení. 

Nebojte se, taky jsem podlehla některým tlakům okolí. Posledním přírůstkem do naší domácnosti je tyrkysové odrážedlo, které jsme prostě "museli" mít. Jakmile totiž vystrčíme nos někam, kde je větší koncentrace dětí na jednom místě, už se to kolem nás hemží dětmi na motorkách. No dobrá, doktorka nám doporučila, ať Majdu vedeme k rekreačnímu sportu, tak motorka prošla. 



Ale abych se vrátila k tématu článku - dočetla jsem knížku A dost! od Pamely Druckermanové. Jednu kritickou recenzi si můžete přečíst tady u Vanilky. Je nepopiratelné, že má k opravdovým francouzským dětem opravdu blíž a může posoudit teorii s realitou. Mně se ale na téhle knížce líbí hlavně něco jiného. Je to dokonalá reflexe toho, kam se naše mateřství posouvá a jak moc jsme ovlivněni právě americkým a konzumním stylem výchovy. 

Nerada bych moc prozrazovala o čem přesně autorka píše nebo interpretovala její názory na výchovu. Nechci vám kazit zážitek při čtení knížky, kterou vám mohu jen doporučit. Nastíním jen, že se dozvíte o tom, jak propastný rozdíl je mezi přístupem k výchově v Americe a ve Francii. Že francouzské děti se učí už od malých miminek čekat, spí celou noc už v prvních měsících svého života, jako batolata ovládají pravidla slušného chování a stolování. Prostě ideál. Jako všechno, nemůžeme všechno brát doslovně a spíš si vzít poučení o tom, jaký styl výchovy preferujete právě vy. 

Asi budu mimo hlavní proud, když řeknu, že souhlasím s názorem, že děti mají poslouchat rodiče, rodič má mít autoritu. Dítě by pak mělo mít přísně stanovené mantinely, ve kterých se ale může volně pohybovat. Nechci pořád běhat za svojí dcerou a něco jí zakazovat. Na druhou stranu, ta by se neměla chovat jako spratek, respektovat dospělé a tak nějak většinu věcí, které si představíme pod slovem - hodné dítě. Těžko se mi to vysvětluje, jsou zkrátka věci, které u naší dcery tolerovat nebudu, i když všichni ostatní budou dělat pravý opak. A přečtení právě téhle knihy mě utvrdilo v tom, že je to dobře a nemám o tom pochybovat. Ve spoustě věcí, jsem se nechala zlomit vlivem okolí, aniž jsem si toho všimla a brala jsem to prostě, že to tak je a že se nedá nic dělat. Ale zřejmě dá. Takže milá Majdo - končí svačinky na uklidněnou, jí se, když je čas jídlo. Vztekání se je nepřípustné a budeme na tom pracovat. Jíst se má u stolu společně s celou rodinou a když rodiče řeknou NE, tak to platí a myslíme to vážně. A v noci se spí...

Snad jsem moc nezklamala ty, co čekali nějakou podrobnou recenzi, berte to spíš jako tip na další podnětnou knihu o rodičovství, pro mne jednu z těch velmi užitečných. 

A jak to máte vy? Ustupujete nebo vyžadujete disciplínu? Jste kamarádi vašich dětí nebo rodiče? Ráda to s vámi proberu v diskusi...

Užijte si víkend a brzy se uvidíme...

M.

úterý 25. března 2014

Šestá nemoc - co to je?

Jsem asi vážně nezodpovědná matka. Píšu si tu na blog, jak malou trápí zoubky a ona přitom chuděra měla šestou nemoc. Co to je? No to jsem se taky ptala. Asi bych měla mít všechny hlavní dětské nemoci a jejich příznaky nastudovány. Ale znáte to, v ideálním světě... Navíc, když jsem já byla malá, o žádné páté ani šesté nemoci se vůbec nemluvilo. 

Takže dneska mám pro vás pár faktů, které by se mi byly bývaly hodily znát...

Šestá nemoc - běžné virové infekční onemocnění dětí ve věku šest měsíců až dvou let. Přenáší se slinami nebo vzduchem, takže je to prostě loterie, jestli to vaše dítko chytne. Příznaky? Nejdřív z ničeho nic vysoké horečky kolem 39°C. To trvá asi kolem tří dní. Pak zase z ničeho nic horečka klesá a dítko se osype vyrážkou - většinou na trupu. Tahle vyrážka brzy zmizí a jakmile se to stane, dítě není infekční a může mezi ostatní. Vzniká doživotní imunita, takže podruhé už šestou nemoc nedostane. Léčba není, jen se tlumí horečka (hrozí febrilní křeče - a jestli máte malé dítě a nevíte, co to je, tak si nafackujte a jděte na www.google.... ;-))

Jak jsem pochopila z diskuse (ano, tlučte mne, projela jsem maminkovské diskuse...), hlavním prvním projevem je ta horečka, někdy průjem, někdy nechutenství, někdy zduřelé uzliny. Velmi často se proto nejdřív zaměňuje s růstem zoubků, jako se to stalo nám. Nebo občas některé dítko dostane chudák od pediatra antibiotika a následná vyrážka se pak může zaměnit s alergickou reakcí na ty antibiotika. Smůla. My jsme k pediatrovi samozřejmě nešli, jako správná krkavčí matka jsem prostě nasadila Nurofen na sražení teploty a domnělou bolest zoubků a vyčkávala jsem. Nebýt telefonátu s mojí kamarádkou a zkušenou matkou (která má všechny tyhle choroby v malíku), asi bych na pravou příčinu nepřišla. Možná večer, při koupání. Vyrážka je totiž dost světlá a není moc nápadná. 

No prostě krkavčí matka... nebo studený odchov, jak říká tchýně. Každopádně už je to za námi, jen jsem chtěla předat tuhle základní informaci dalším matkám, co nemají úplně nastudováno ;-)

nemocňák trpí...


Pokud se v tom chcete pošťourat, či se pobavit v diskusi, koukněte na www.sestanemoc.cz

A jak jste na tom vy? Taky krkavčí matky? Těším se brzy u veselejšího tématu...

M.

pátek 21. března 2014

Nemám co na sebe aneb Back to work...

A je to tady. Nemám co na sebe. V nejbližší době mě čeká částečný návrat do pracovního procesu a jaro je na krku. Za poslední dva roky jsem byla jen párkrát v "uniformě finančníka", tedy černočerná a velmi usedlá. A nevím, kde se to zlomilo, ale když si tohle vezmu na sebe, připadám si o deset let starší a o deset kilo těžší. Tak takhle by to nešlo.  Naštěstí to, čím se budu zabývat nebude tak navážno, tam by měl stačit Business Casual...

A ač podobných článků u mě na blogu moc nenjajdete, dneska si dovolím vybrakovat Pinterest pro nějakou inspiraci. Takže co jsem vybrala?




Pinterest

Stále pro mne platí velké NENE otevřeným botám a džínám. To prostě v práci neuznávám a šílím, když potkám obchodníka v džínách, který se snaží vypadat seriózně. 

Nutností jsou košile, musím se po nějakých zajímavých porozhlédnout. Přeci jen nemám modelkovské rozměry a nechci vypadat jako krabice... Nějaký tenký blejzr by taky neuškodil... Takže asi pro začátek oběhnu nějaké sekáče a uvidíme... 

A jak chodíte do práce oblékané vy? Máte předepsaný dress code? A kde nakupujete pracovní oblečení?

Díky za tipy a těším se brzy...

M.

čtvrtek 20. března 2014

Mateřství 100x jinak - Olga Strnadová

Každá jsme jiná. Univerzální recept na to, jak být matkou naštěstí neexistuje. Poslední dobou mne baví porovnávat různé přístupy k mateřství a životu, jako takovému. Být matkou v Africe, v Americe, v Mongolsku nebo Evropě - to je pokaždé úplně jiná zkušenost v naprosto odlišných podmínkách. A nemusíme chodit ani tak daleko, stačí se porozhlédnout kolem sebe.

Dneska bych Vám ráda představila moji kamarádku  - Olgu Strnadovou - autorku Školy seznamování

Ahoj, můžeš nám krátce představit sebe a svoji rodinu?

Jsem manželka, matka a blogerka...
Učím lidi zlepšovat vztahy a komunikaci.
Díky tomu v soukromí i v podnikání lidé rozšiřují okruh svých známých a budují vztahy.

Můj nejlepší přítel, kouč a spolupracovník je také můj manžel. Náš vztah je důkazem toho, že to, co učíme, je správné a funguje. Spolu máme dva báječné kluky - 4 a 2 roky. Každý je úplně jiný a jsou jak dokonalé protiklady, takže je doma veselo. :-) Vzácnou součástí mojí rodiny se stali také dva manželovi dospělí synové. Nejen díky malému věkovému rozdílu je náš vztah naštěstí kamarádský než rodičovský. Bydlení kousek za Prahou nám nabízí klid, přírodu i komunitu skvělých lidí.



Vím, že nechodíš do práce od osmi do pěti. Prozradíš nám, čím se živíš? A jak to všechno zvládáš s tvými kluky?

Každá maminka ví, že efektivně skloubit rodinu, práci a osobní život není snadné, ale když se vám to povede, žijete bohatý a naplněný život po všech stránkách. Mým snem vždycky bylo dělat něco výjimečného, být něčím užitečná a pomáhat lidem. To dělá každá milující matka, ale tak jako většina žen, jsem hledala ještě svoji cestu, kterou bych měla jít. Sladké i hořké životní zkušenosti mi ukázaly, že vztahy jsou nedílnou součástí úspěchu, ať jste kdekoliv a děláte cokoliv. Proto vznikla Škola seznamování. Projekt, kde pomáhám lidem vytvářet dobré vztahy, nalézt sami sebe a budovat svoje sebevědomí. Tak jsem se stala lektorkou a spisovatelkou. Ke své práci potřebuji hlavu plnou nápadů, otevřené srdce, online notebook a chvilku klidu, a to se i se dvěma malými dětmi a řadou aktivit dá zvládnout dobře. :-)

Máš nějaký vzkaz pro matky, co čtou tenhle blog?

Určitě. Jsem nadšená a šťastná, že je tolik šikovných a kreativních maminek, které si najdou čas, aby vytvářely něco nového a inspirovaly ostatní! Je tolik báječných žen, které se nebojí sdílet svoje zkušenosti, zážitky, radosti a starosti. Přispívají svým know-how, aby pomáhaly druhým. Takže chci všem blogerkám poděkovat za jejich práci. A chci povzbudit všechny maminky, které nad něčím takovým zatím jen přemýšlí nebo si snad myslí, že nemají co nabídnout, aby se nebály a šly do toho. Nikdy není dost nových nápadů, co by mohlo bavit vás i druhé.

Inspirujte a nechte se inspirovat! Vztahy obohacují život. Pojďme tento týden každá z nás udělat něco pro sebe i pro druhé! Moji výzvu najdete ZDE.



A jak jste na tom se seznamováním vy? Je váš manžel také váš nejlepší kamarád? Těším se na vaše komentáře...

Užívejte hezkého počasí a brzy se zase uvidíme...

M.

úterý 18. března 2014

Jauvajs!

Chudák Majdulka. Už tři dny má horečky kolem 39, fňuká a vůbec je celá nešťastná. Rostou jí stoličky. Takže neřešíme zdravé/nezdravé nebo výchovné/nevýchovné a zavádíme Nurofen, televizi a k jídlu něco dobrého, sytého a měkkého. Je mi jí líto, musí to vážně bolet jako čert. 

Všimněte si oteklé pravé tváře...
Co vám budu vyprávět. Snad jí to rychle přejde, zuby budou venku a Majda bude mít lepší náladu...

Jdu utěšovat...

M.

středa 12. března 2014

Jsou tu zas - Zajíci v krabici edice březen 2014

Asi už jsem vážně stará... Místo toho, abych se pídila po novinkách v kosmetice a módě, mi tep spolehlivě dokáže zvednout nějaká specialita z oblasti gastronomie. Nedá se nic dělat, ve dvaceti se asi řeší móda a kosmetika, ve třiceti jídlo a po čtyřicítce nemoci. Úplně vidím, jak tady na blogu za dvacet let probíráme, v které lékárně se dá koupit levnější GS Chondro. No a název blogu by se nemusel moc měnit, stačí ubrat dudlíky a plenky můžou zůstat :-D

No ale teď už vážně a zodpovědně. Včera kolem sedmé večer jsem se dočkala a od pošťáka si přebrala balíček s novými ZVK (rozuměj Zajíci v krabici). A protože jsem byla na padnutí a světlo bylo stejně všechno pryč, překonala jsem svojí zvědavost a rozbalila je až dneska ráno. 


Po minulé nadílce ořechových másel (mimochodem - mandlové je na dně, chodím ho po večerech ujídat) jsem se už nemohla dočkat, co nového zas objevím. V krabičce byl tradiční průvodní dopis, podrobný popis produktů, recepty, letáčky včetně poukazu na slevu na kurz a výrobky.


S Hraškou na obalování už jsem měla tu čest, už jsem na blogu zmiňovala, že jsem mluvila se zastoupením Hrašky na veletrhu a chystám pro vás podrobnější recenzi, takže jsem ráda, že mám další materiál pro testování. 

Fíkové chutney bude určitě skvělé k nějakému pečenému masu, myslím, že dlouho nevydrží. Nejpozději na velikonoce bude nenávratně po něm, možná ho pokoříme už tenhle víkend - však uvidíme. 

Pytlíček Garam Masaly od Antonína mě taky potěšil. Tahle značka koření je zárukou skvělé kvality a tohle koření používám moc ráda, hlavně na rýži s červenou čočkou.


Půlkilový balíček něčeho, co vypadalo jako hnědý cukr pro mě byl tak trochu záhadou, musela jsem si přečíst popis z dopisu. Jedná se o třtinovou šťávu z Ekvádoru. Je podobná hnědému cukru, na rozdíl od něj má však 50x více minerálních látek než bílý cukr a 5x více než hnědý. ZVK prý chystají ještě podrobnosti na Facebook, tak se těším a uvidím, jak se šťávou naložím. Většina jí asi skončí v cukřence místo tradičního třtinového cukru.

Jako poslední jsem v krabičce našla malé pytlíčky s Matcha čajem, což je prostě a jednoduše koncentrované zdraví. Nabitý antioxidanty, chlorofylem - jen je potřeba jej upravovat v podstatě za studena, aby se tyhle cenné látky nezničily. Naštěstí ZVK mají jednu skvělou věc a to jsou kartičky s recepty. Nejenže jsou fotky receptů skvěle nafocené, ale recepty jsou i použitelné a to je něco, co se jen tak nevidí. 


Kdybych to měla shrnout, tak já jsem celkově z krabice opět nadšená, všechno je použitelné, zdravé, dobré. Největší radost mám z receptu na samosy (výtečné smažené taštičky), koření a čaje. Nemůžu si pomoct, budu si asi muset objednat asi i příští krabičku... Tohle je prostě povedený projekt, jen tak dál! 

A co vy? Máte taky Zajíce? Nebo jste zkoušeli jiné boxy? Jsem zvědavá...

Přeji všem hezký den a uvidíme se brzy...

M.

úterý 11. března 2014

Kozy, kam se podíváš...

Nejen kozy, ale i husy, ovce, kachny a jiné domácí zvířectvo na vás čeká ve výletním areálu na Pěnčíně. Letos jsme tam byli už podruhé a zase to stálo za to. Vítejte u dalšího dílu mého občasníku - Kam na výlet...


Majda je dítě velkoměsta a tak je pro mě hodně důležité už od malička ji co nejvíc seznamovat s přírodou v jakékoli formě. No a domácí zvířectvo a vůbec hospodaření na farmě je toho nedílnou součástí. Já jsem měla to štěstí, že jsem jako malá prázdniny trávila u příbuzných na venkově, tak jsem si mohla osahat všechny ty slepičky, králíky, prasátka a kravičky. Vím, jak se zabíjí a stahuje králík, jsem seznámená s prací na malém hospodářství. Bohužel, nikdo nemládne a loni nás opustil můj prastrýc den předtím, než jsme tam měli jet na první seznámení Majdy s venkovem. 

Tohle, že je oslík?
Proto ráda využiji každé příležitosti jít se někam na statek nebo (moderně řečeno) na farmu podívat. Jedním z těch míst je právě Pěnčín, kam jsme se zajeli podívat dvakrát v rámci dovolené na horách. Poprvé loni, když bylo Majdě půl roku a celou dovolenou nám pršelo. Podruhé minulý týden na dovolené, kdy nám zase chyběl sníh. Mimochodem, pokud Vás někde v Krkonoších nebo Jizerkách potká podobný problém, můžu tohle místo jenom doporučit. Zaparkujete před areálem a můžete se vydat na prohlídku. 

Nudit byste se neměli. Areál nabízí nejen možnost prohlédnout si zvířata na farmě, ale najdete tu i muzeum zemědělských strojů, restauraci, obchod s mléčnými výrobky z farmy a třeba i korálkovou dílnu, kde můžete nakoupit materiál a s většími dětmi vytvořit nějakou skleněnou nádheru. 

Půlroční Majda, už tehdy nadšená zvířectvem
My jsme se i tentokrát zastavili v hlavní hale, kde je většina dospělých koz, oslík a teď i čerstvá kůzlátka, která se nahřívají pod lampami. Majda s nadšením pobíhala mezi ohradami a vydržela by tam asi hodně dlouho. Můžete si koupit i krmení pro kozy, nicméně Majda má z koz moc velký respekt. Kozu si pohladila s obavou asi dvakrát, ale z odstupu to bylo samé: "Ahój, ahój...", když kozy zdravila.


Vstupné do areálu je dobrovolné, nejlíp asi farmu podpoříte nákupem výrobků z farmy nebo účastí v korálkové dílně. Zkrátka možností je moc. My jsme byli v Pěnčíně pokaždé mimo sezónu a dokážu si představit, že v létě tam bude dost rušno. Přesto můžu na výlet i s úplně malými dětmi jen doporučit.

Pokud byste rádi věděli víc podívejte se sem na stránky kozí farmy pro plánek areálu, mapku nebo fotky z farmy.



A jak to máte vy? Pozná vaše dítko husu od kachny? Nebo radši jedete někam za jinou zábavou? Na rady, tipy i odkazy čekám v komentářích...

Ještě si dovolím připomenout další místa, kde se můžeme potkat - a to na Pinterestu, Facebooku, Instagramu nebo YouTube. Ikonky najdete vpravo nahoře - stačí kliknout. 

Díky a užívejte jara, uvidíme se brzy...

M.