Powered By Blogger

úterý 29. dubna 2014

Významný den

Dnešek je pro naší rodinu významným dnem. Máme s manželem třetí výročí svatby a Majdě je přesně rok a půl. Tak ať nám to vydrží... Byla to skvělá párty, končící až někdy před půlnocí... 

Chtěla bych toho napsat víc, ale juchat v den, kdy web plní informace o smrti Ivety Bartošové, se to jaksi nehodí. Tak mám pro vás jen pár fotek a těším se brzy...

M.






pátek 25. dubna 2014

Bydlenky a mimibazar - a blogerky?

Tenhle blog píšu už nějakou dobu a občas mě okolnosti nutí zamyslet se nad jeho smyslem. Třeba, když někdo z mého nejbližšího okolí považuje moje blogování za ztrátu času, když bych mohla dělat něco daleko užitečnějšího. Nebo když narazím na vtípky o mimibazaru a bydlenkách. Troufnu si říct, že mezi mými známými blogerkami není žádná sluníčková se super manžou, přesto mi často přijde, že jako blogerka (jejíž blog se jmenuje Plenky a dudlíky (zatím)) balancuju na hraně. Narážím na to pořád dokola a o to víc, když se trošku vracím do pracovního procesu mezi "normální" lidi. "No víš, to ty mámy na mateřský - jé, promiň!" - to je věta kterou poslouchám opakovaně. Copak mateřství je nová diagnóza? Já pořád žiju v iluzi, že dítě je přirozenou součástí života a neměli bychom čekat AŽ vyroste nebo AŽ budeme mít víc času...
Co myslíte? Má psaní blogu o mateřství a rodičovství smysl? A myslíte si, že blogerka je ve stejné kategorii jako Bydlenka? 

M.

pro ty co netuší - ukázka z diskuze na mimibazaru...


středa 23. dubna 2014

Sněžná slepota nebo uskřípnutý prst?

Ahoj všichni, bez dlouhého zdržování   - dnes mám pro Vás po dlouhé době nové video. Přeji Vám příjemnou zábavu :-)

M.

pátek 18. dubna 2014

Prokrastinuju velikonoce

Už je to tak. Všude na blozích vajíčka, beránci a bůhví, co ještě... Je to krása a v ideálním světě mé lepší já už má naklizený byt, obarvená vajíčka a jarní úklid za sebou. Já se nejvíc těším na to, jak odjedeme na chatu bez elektřiny a bez vody, natrhám kopřivy a možná upeču velikonoční nádivku. Tak uvidíme, není to nějaká skrytá soutěž o nejlepší hospodyňku, že ne? 

fotka z loňských prázdnin - není velikonoční, ale beránek se počítá, ne?
Tak nebo tak - přeju Vám krásné volné dny, ať už vyznáváte jakékoli náboženství. Z jara máme radost všichni. 

Brzy se uvidíme, těší se 

M.

čtvrtek 17. dubna 2014

Jdeme spolu do postele?

Veronika z blogu Kafe a dort mě TAGla. Čili dneska spolu půjdeme do postele. A že to poslední dobou opravdu potřebuji ;-) Bez dlouhých okolků, pojďme do toho.

zdroj


Bez čeho už půl roku neodcházím do peřin?
Tady asi nebudu vtipná. Bez únavy? Bez spousty myšlenek co ještě musím udělat? Ale já to tak mám ráda. Prostě si ráda tak trochu podumám...

Svůdné sanoussi nebo pohodlné pyžamo?
Ehm, kalhotky. A někdy ani to ne. Howgh.

Kniha?
Jistě, vždycky tak tři stránky, občas se zadaří a přečtu třeba i dvě kapitoly. V současnosti pátý díl Hry o trůny a už vážně doufám, že to brzy dočtu. Kdo je seznámen s rozsahem knih, pochopí. 

Kosmetické rituály?
Já vím, že bych se měla každý večer odlíčit a promazat. Vzhledem k mému věku je to celkem nezbytnost. Jenže večer? Víte, kolik to zabere času a jak málo mám na to energie? Navíc, ruku na srdce, který muž by chtěl najít večer v posteli paní v natáčkách a pomazanou nějakou maskou? Ten můj tedy ne.

Sklenička něčeho dobrého před spaním?
Anóó! Kdybych mohla a nepřipadala si jako alkoholička, tak bych šla spát ovíněná třeba každý den. V reálu mám doma malé dítě a nic vám nepřidá kila víc, než pravidelné popíjení. Takže bych řekla, že nárazově. 

Chrápu?
Já tvrdím, že ne. Manžel tvrdí, že ano. Tak si vyberte.

Snídaně do postele?
Ne, děkuji. Já mám nejradši opulentní hotelové snídaně formou bufetu. Tak hodinku a půl. Nejlepší byla Brazílii a nejhorší v Pekingu. Takže beru cokoli mezi tím...

Děkuji za pozornost. Vlastně ne... Já bych měla TAGnout někoho dalšího. Tak tedy Dariu z Mothers in Prague a pak kohokoli, kdo má tu odvahu sdílet s námi svá postelová tajemství.

Brzy se uvidíme

M.

neděle 6. dubna 2014

Odvrácená strana blogování

Ty z nás, které pravidelně čtou a sledují blogerský svět, si už určitě všimly určité napjaté atmosféry v komentářích beauty-blogerek nebo fashion-blogerek. Takzvaní (nebo takzvané?) "haters" jsou už nějakou dobu neoddělitelnou součástí světa blogů a negativní nebo nenávistné komentáře se v diskusích množí jako houby po dešti. Nebo ještě zákeřnější "dobře myšlené" komentáře, které dokážou zasáhnout snad úplně nejvíc.

Dlouho jsem si myslela, že je to díky věku čtenářek těchto blogů, které patří do kategorie náctiletých a že by se to tedy mohlo vyhnout naší skupině blogerek, které píšou o mateřství, životním stylu, umění, kultuře apod. O to víc mne překvapilo, když včera vyhlásila konec blogování jedna z blogerek, kterou sleduji snad nejdéle a to Markéta Baletková - právě díky komentářům... Má čtyři krásné děti a její blog je plný nádherných poklidných fotografií a vždycky mi zlepší náladu. Nebo zlepšoval? Já doufám, že se jí to všechno rozleží v hlavě a k blogování se vrátí.

Nicméně nutí to k zamyšlení. Blogerka chtíc nechtíc jde vždycky s kůží na trh. Blogerka píšící o mateřství navíc nejen se svojí. Nakolik je dobré odhalovat svoje soukromí a fotografie veřejně na internetu? Každá blogerka to má jinak, některá dává svým blízkým přezdívky, některá je nikdy neukáže na fotografii, jiná s jmény ani fotografiemi nemá problém. 

Ta hranice, kdy už sdílíme moc je asi příliš tenká. Já třeba nemám problém se jmény a fotkami, ale chci mít kontrolu nad tím, co se dostane na internet. Proto si vybírám, které fotografie nasdílím pouze s mými přáteli a které se dostanou do širšího okolí a sem na blog. Možná jsem naivní a budu litovat. Nevím...



Ci si o tom myslíte vy? Co už je moc?

M.

středa 2. dubna 2014

Živé nebo dřevěné?

Snad nejvíc zmiňované blogerské klišé je - nestíhám. Už ani nespočítám, kolikrát jsem četla "rady" začínajícím blogerkám, jak si nemají stěžovat na to, že nemají čas psát příspěvky. No tak já vám to tedy psát nebudu a radši napíšu kraťoučký příspěvek o výletu do pražské zoo...

Má smysl lákat vás do Zoo Praha? Asi ne, je to fenomén, za který děkujeme panu Fejkovi, který nám ukázal, že i zoo je vlastně hodně o komerci v tom nejlepším i nejhorším slova smyslu. Takže si tedy jenom dovolím doporučit pro malé prcky její dolní část - konkrétně dětskou zoo. Kdo si z dětství nepamatuje červenou tramvaj a lanovku? Já určitě, i když se mi možná víc vybavuje zákulisí, které jsem díky mojí drahé mamince měla prolezlé srkz naskrz... 

Takže dětská zoo - domácí zvířata, poníci, morčata a dřevěné prolejzačky. Vyřezávané ovce a prasata. Prolejzačka ve tvaru hrocha a velryby... Už jsem vás navnadila? Tak přidám ještě pár fotek...









Užívejte jarních dnů a brzy se uvidíme...

M.