neděle 24. května 2015

Rozloučení?

Určitě jste si všimli, že už nějaký ten pátek nebloguju. A protože si myslím, že odejít bez rozloučení je nefér, tak vítejte u posledního (zatím) příspěvku...



Letos mi bude 33 let. Tenhle blog jsem začala psát ve vysokém stupni těhotenství, když mi bylo 29. Od té doby se mnohé změnilo a hlavně jsem se změnila já. 


Prošla jsem si cestou od matky-prvorodičky, přes trošku lesanskou biomatku na mateřské, zpátky do práce k matce pracující. A možná je to počínající krizí středního věku, ale dneska jsem prostě úplně jiná. Moje nejmilejší dcera se stala přirozenou součástí naší malé rodiny. Mateřská témata si ráda proberu jednou za dva měsíce s kamarádkou, což mě naprosto uspokojí na měsíc další. Taky si ještě čas od času přečtu bezvadné mateřské blogy, které jsem za tu dobu objevila. Na druhou stranu, moje každodenní téma teď prostě není, jakou značku plínek mám koupit nebo jestli můžu dát svojí dceři s klidným srdcem párek. 

Jestli mě mateřství v něčem změnilo? Určitě jsem v sobě objevila nečekanou sílu. Objevila jsem také úplně nové formy lásky, tolerance a zodpovědnosti. A hlavně jsem se vrátila k sobě samé, aniž bych předtím tušila, že jsem ztracená...

Čím se tedy baví Máma na hraně v roce 2015? Třeba tímhle:







Ráda bych tímto poděkovala všem, kteří můj blog sledovali a chci pozdravit všechny super matky, které jsem měla za tu dobu možnost poznat. A co bude dál? Věřím, že do budoucna ještě budu moct přispět svojí troškou do mlýna a že zase jednou bude téma mateřství mým hlavním. Ale ještě ne, ještě není ten správný čas...

Díky

To be continued...

M.

pátek 6. března 2015

Plnovous? Sexy!

Tedy kdybyste mi to řekli před pár lety, asi bych silně nesouhlasila. Ale jo. Chlapi s plnovousem jsou prostě sexy...











A mohla bych pokračovat... Co vy říkáte na módu vousáčů a zálesáků?

Hezký víkend :-)

M.

neděle 22. února 2015

Knižní okénko - 3+3

Při neděli mám pro vás knižní oblíbence z poslední doby. 3 za Majdu a 3 za mě.


Pojďme začít třeba Majdou. Jestli máte doma prcka kolem dvou tří let, možná to znáte. Jsou prostě knížky, které musíte číst pořád a pořád dokola, až je dítko umí odříkat zpaměti. To platí pro první dvě knížky dnešního výběru - Grufala a Grufalinku. Skvělá britská pohádka, krásně nakreslená, hezky zveršovaná. Krátký a jednoduchý příběh pochopitelný i pro ty nejmenší "čtenáře". Je to taková sázka na jistotu, rituál. Když je Majdě čtu, začnu nezadržitelně zívat. Prostě pohádky na usnutí.

No a do třetice jsou tady zasněžené pohádky. Nehledejte tady bůhví jakou literární kvalitu. Nicméně jsou pěkně nakreslené, příběhy jsou krátké a dají se pěkně prostřídat. Navíc se tématicky hodí do současného ročního období. Takže proč ne? 






No a co čtu já? Vzhledem k práci na plný úvazek a nenafouknutelný den čtu buď v MHD nějakou brakovou literaturu nebo pak doma kuchařky. Na nočním stolku mi čerstvě přistál Bear Grylls, toho si šetřím na těch pár minut mezi tím, kdy vlezu do postele a kdy nezadržitelně usínám. Naštěstí se jedná o sérii krátkých příběhů o lidech, kteří dokázali přežít tam, kde by většina jiných neuspěla. 

Dobře živeni

Dobře živeni

Kuchařka pro dceru

Kuchařka pro dceru

Příběhy skutečné odvahy

Kuchařku pro dceru jsem šťastnou náhodou vyhrála v Giveaway na blogu Kafe a dort, čímž ještě jednou Veronice děkuji, kuchařka je moc pěkná a navíc se v ní kromě receptů dá dobře "počíst". No a druhou kuchařkou k prostudování je útlá knížka Dobře živeni, která je několikátou plnohodnotnou paleo-kuchařkou v mojí kuchařkové sbírce. Kuchařek mám doma hodně, baví mě je procházet a inspirovat se. I když nakonec vařím stejně podle sebe. 

Tolik dnešní letem-světem knižní tipy, na víc nezbývá čas.

Mají i vaše ratolesti nějakou dokolečka omílanou knížku? A stíháte si vy sami číst?

M.

sobota 7. února 2015

Poklad

První vlaštovka k našemu prázdninovému dobrodružství. Pro někoho krám, pro jiného, co má rád Vintage - poklad. Dětská kempovací skládací stolička z 80. let. Za 100,- Kč na Aukru. To se prostě nedá nekoupit. 




Omluvte rozvrkočenou modelku - je nemocná... 

No není skvělá? V ohybu má trochu poškozenou látku, takže zvažuju novou. Na druhou stranu, na funkci to zatím nemá žádný vliv... Jestli se divíte, co že to mám s tím kempováním. Tak já si užívám svojí idealistickou a naivní představu o tom, že i pod stan se dá jezdit stylově a kultivovaně. Moje selektivní paměť úplně vytěsnila těch několik nepříjemných zážitků z dob mého seznamování s mým manželem, kdy jsme pravidelně jezdili na dětské tábory. Manžel jako instruktor a vedoucí, já jako zdravotník nebo kuchařka. (Těžko říct, co mi šlo líp. Ale umím uvařit jídlo pro 80 lidí. Kdo to může říct, aha?)

Moje představy jsou asi následující:

Junkaholique
Projděte si článek v odkazu a klidně i celý web a získáte jasnou představu.

Jo a kdeže se kupuje takový stan? Ušetřím vám hledání... Tady. Jako uznávám, že dát 12 tisíc za stan je trošku rozmařilé. Taky na něj letos asi nedoje. Ale jednou...

M.



pondělí 2. února 2015

A kam pojedete o prázdninách?

Dobrá, možná je začátek února. Ale všichni kolem už plánují letní dovolenou. Tak jsem se zasnila i já...



Pinterest
Tak zaprvé snad pojedeme k moři. Severním směrem. Teplota moře i vzduchu tak akorát, Slované, relativně přátelské ceny. Co si přát víc? 

Na druhou stranu - moře je fajn, ale doma je doma. Tak snad si užijeme taky trochu toho chataření a chalupaření...






Já vím, že prázdniny jsou za dlouho, ale trocha léta uprostřed zimy snad neuškodí. Taky to tak máte?

sobota 24. ledna 2015

V Praze pořád na blátě...

Nedá se nic dělat, v rámci zachování hmotnosti, zdraví a rodinné soudržnosti jsme i v tomhle počasí vyrazili ven. Co vám budu povídat - vymrzli jsme pěkně. Pomalu rozmrzám u čaje s rumem a pro vás mám dneska jen pár obrázků...








P.S. tak už i u nás probíhají "terrible two's", prostě záchvaty dvouleťáka. Musí to být dřina, zvládat všechnu tu záplavu emocí. Máte doma taky dvouletého "puberťáka"?

neděle 18. ledna 2015

Doba plastová aneb Pro jistotu...

Tak se ve mně zase jednou probudila biomatka. Jen si to představte - ráno si dáte snídani z epesního plastového talíře, zapijete čajem z plastového hrníčku. V práci si dopoledne uděláte presso do plastového kelímku a než se nadějete jdete na oběd, kde dostanete polévku z platové misky, kterou si dáte plastovou lžičkou atd. ... 

Zdroj

Nic moc, nicméně pro naše děti je to každodenní realita. Alespoň pro ty nejmenší. Proč? No pro jistotu. Co kdyby něco rozbily a pak se o to pořezaly... 

U nás doma vedu v rozbíjení bezkonkurenčně já, jakmile se ocitnu v kuchyni, už to lítá. Dneska ráno rozbil talíř po změnu manžel. Ale Majdulka? Počet talířů na zemi za její krátký život by se dal spočítat na prstech jedné ruky. 

Už jste si někdy prohlédli plastové nádobí, které párkrát prošlo myčkou? Fujtajbl. Jenže jak z toho ven? Nemám iluze ani ambice vyloučit plasty úplně (i když v jedné školce, kterou jsme měli možnost nedávno navštívit, se to daří), začneme v malém doma. Plastové talíře už nějakou dobu nepoužívám, zbývá mi pořídit nějaký talíř na polívku. Jediné, co asi ještě chvilku ponechám je kelímek na pití. U toho je počet převržení přeci jen vyšší...

Nerozbitná sklenička...

No a co když máte doma dítko, které považuje házení nádobím za velkou zábavu? Navrhuji následující:

1) Talíř dřevěný - drahá a u nás ojedinělá záležitost. Nicméně sehnat se dá. 
2) Smaltované nádobí - myslím tím nové, neoprýskané. Tam už je šance vyšší, dá se vybrat i v nabídce campingového vybavení.

Junkaholique


Kovový příbor je podle mě úplně v pořádku, koneckonců - oko si může vypíchnout i plastovou vidličkou, no ne? Tak jsem dneska ráno udělala čistku a vyřadila 90% plastových příborů a talířků. Jakmile seženu adekvátní polévkový talíř nebo lžičku, poletí asi i zbylé mističky.

A jak to máte vy? Cítíte to podobně nebo jsem blázen? 

M.

sobota 10. ledna 2015

Je šití sexy?

Ke svým třicátým narozeninám jsem dostala šicí stroj. To bylo v roce 2012. Od té doby jsem stihla porodit dítě, ukončit mateřskou i rodičovskou dovolenou, nastoupit na plný úvazek zpátky do práce, naplnit jednu skříň látkami a návody na šití. Počet ušitých věcí ke dnešnímu dni - 0. 

Je to u mě jako s běháním, než jsem s tím opravdu začala, několik let předtím jsem odebírala časopis o běhání. Dokonce se mi zdály sny o tom, jak běhám. A voilà - dneska silou vůle uběhnu celých 5 km :-D
Možná mám nějakou vnitřní obavu, že šít není sexy a cool. Je to ten vnitřní hlas, co mě varuje, abych neskončila jako mamina v teplákách a natáčkách sama někde v koutě u šicího stroje. Jenže já fakt chci šít! Je to podle mě jedna ze základních dovedností. A když to (s prominutím) zvládne i moje tchyně, tak já to zvládnu taky!

Úkol č. 1 - prodloužit povlečení na postel pro manžela, jelikož je to dlouhán a má peřinu dlouhou 220 cm. A nebudeme si nic nalhávat, takovéhle povlečení se zatraceně těžko shání. Řešení je - mám troje povlečení, jedno zničím rozstříhám a nastavím to druhé na požadovanou délku. Raz, dva, tři... triviální brnkačka. No a abych si dodala odvahy, mám pro sebe i pro vás několik motivačních obrázků. 

zdroj
zdroj
zdroj
zdroj
zdroj
zdroj
zdroj
No nic, jdu si dát kafe a promyslet, z které strany do toho. Snad najdu horní i spodní nit... 

Hezký víkend ;-)

M.