sobota 24. ledna 2015

V Praze pořád na blátě...

Nedá se nic dělat, v rámci zachování hmotnosti, zdraví a rodinné soudržnosti jsme i v tomhle počasí vyrazili ven. Co vám budu povídat - vymrzli jsme pěkně. Pomalu rozmrzám u čaje s rumem a pro vás mám dneska jen pár obrázků...








P.S. tak už i u nás probíhají "terrible two's", prostě záchvaty dvouleťáka. Musí to být dřina, zvládat všechnu tu záplavu emocí. Máte doma taky dvouletého "puberťáka"?

neděle 18. ledna 2015

Doba plastová aneb Pro jistotu...

Tak se ve mně zase jednou probudila biomatka. Jen si to představte - ráno si dáte snídani z epesního plastového talíře, zapijete čajem z plastového hrníčku. V práci si dopoledne uděláte presso do plastového kelímku a než se nadějete jdete na oběd, kde dostanete polévku z platové misky, kterou si dáte plastovou lžičkou atd. ... 

Zdroj

Nic moc, nicméně pro naše děti je to každodenní realita. Alespoň pro ty nejmenší. Proč? No pro jistotu. Co kdyby něco rozbily a pak se o to pořezaly... 

U nás doma vedu v rozbíjení bezkonkurenčně já, jakmile se ocitnu v kuchyni, už to lítá. Dneska ráno rozbil talíř po změnu manžel. Ale Majdulka? Počet talířů na zemi za její krátký život by se dal spočítat na prstech jedné ruky. 

Už jste si někdy prohlédli plastové nádobí, které párkrát prošlo myčkou? Fujtajbl. Jenže jak z toho ven? Nemám iluze ani ambice vyloučit plasty úplně (i když v jedné školce, kterou jsme měli možnost nedávno navštívit, se to daří), začneme v malém doma. Plastové talíře už nějakou dobu nepoužívám, zbývá mi pořídit nějaký talíř na polívku. Jediné, co asi ještě chvilku ponechám je kelímek na pití. U toho je počet převržení přeci jen vyšší...

Nerozbitná sklenička...

No a co když máte doma dítko, které považuje házení nádobím za velkou zábavu? Navrhuji následující:

1) Talíř dřevěný - drahá a u nás ojedinělá záležitost. Nicméně sehnat se dá. 
2) Smaltované nádobí - myslím tím nové, neoprýskané. Tam už je šance vyšší, dá se vybrat i v nabídce campingového vybavení.

Junkaholique


Kovový příbor je podle mě úplně v pořádku, koneckonců - oko si může vypíchnout i plastovou vidličkou, no ne? Tak jsem dneska ráno udělala čistku a vyřadila 90% plastových příborů a talířků. Jakmile seženu adekvátní polévkový talíř nebo lžičku, poletí asi i zbylé mističky.

A jak to máte vy? Cítíte to podobně nebo jsem blázen? 

M.

sobota 10. ledna 2015

Je šití sexy?

Ke svým třicátým narozeninám jsem dostala šicí stroj. To bylo v roce 2012. Od té doby jsem stihla porodit dítě, ukončit mateřskou i rodičovskou dovolenou, nastoupit na plný úvazek zpátky do práce, naplnit jednu skříň látkami a návody na šití. Počet ušitých věcí ke dnešnímu dni - 0. 

Je to u mě jako s běháním, než jsem s tím opravdu začala, několik let předtím jsem odebírala časopis o běhání. Dokonce se mi zdály sny o tom, jak běhám. A voilà - dneska silou vůle uběhnu celých 5 km :-D
Možná mám nějakou vnitřní obavu, že šít není sexy a cool. Je to ten vnitřní hlas, co mě varuje, abych neskončila jako mamina v teplákách a natáčkách sama někde v koutě u šicího stroje. Jenže já fakt chci šít! Je to podle mě jedna ze základních dovedností. A když to (s prominutím) zvládne i moje tchyně, tak já to zvládnu taky!

Úkol č. 1 - prodloužit povlečení na postel pro manžela, jelikož je to dlouhán a má peřinu dlouhou 220 cm. A nebudeme si nic nalhávat, takovéhle povlečení se zatraceně těžko shání. Řešení je - mám troje povlečení, jedno zničím rozstříhám a nastavím to druhé na požadovanou délku. Raz, dva, tři... triviální brnkačka. No a abych si dodala odvahy, mám pro sebe i pro vás několik motivačních obrázků. 

zdroj
zdroj
zdroj
zdroj
zdroj
zdroj
zdroj
No nic, jdu si dát kafe a promyslet, z které strany do toho. Snad najdu horní i spodní nit... 

Hezký víkend ;-)

M.

pondělí 5. ledna 2015

Akce Hurá - kupujeme postel v Ikee

Začalo to nevinně. V Makru měli akci na nákup matrací a já slíbila mámě, že jí pomůžu je odvézt. Akce byla tak lákavá, že jsme nakonec po několika telefonátech měly na vozíku matrace čtyři. Ehm, kdo nás zná, umí si představit. Dvě hobitky tlačí vozík a na něm čtyři matrace v délce dva metry a výšce každé 22 cm. Jako přes pokladny jsme je ještě dostaly. Do našeho auta už nikoli. A tak jsem vozila matrace po dvou narvané do auta odpředu dozadu a plně nahrazující všechny airbagy... Naštěstí všichni policisté, které jsme cestou potkaly asi nevěřili svým očím a radši se ani nepokoušeli dát nám pokutu. Vypadaly jsme nejspíš dost zarputile...

Ok, takže máme matrace, ale chybí nám co? Správně, nová postel. Posledních cca 6 let jsme spali na sice kvalitní, ale přeci jen rozkládací posteli. No a tak jsme hned druhý den vyrazili s manželem pro novou postel do Ikey. Vybrali jsme původně na internetu jednu bílou, kterou uvidíte na prvních fotkách, ale jak to tak bývá, tak nakonec jsme si odvezli úplně jinou. Celý zbytek neděle to pak u nás vypadalo, jako po výbuchu, ale nakonec se zadařilo. Tímto opět děkuji mým rodičům za operativní hlídání Majdy. S ní by ten nákup asi neproběhl tak hladce... 

Tak tuhle postel...

... jsme nevzali. 

A tady máme vítěze - Malm, bíle mořený dub.

Mužská práce (s klidem přenechám silnějšímu)

Ale řídím já ;-)

Uf! A prachy jsou - však víte kde...

Odvoz už byl brnkačka...
Co dodat? V sedm večer jsem sice musela do Ikey ještě jednou, protože jsme zapomněli koupit dvoje šuplíky, ale podařilo se. V noci jsem si připadala jako někde v hotelu. Omlouvám se, ale fotku ložnice vám teď neukážu. No jasně, jak se do něčeho zašťourá, je potřeba pružně změnit úplně všechno. Takže asi budeme ještě potřebovat (tohle slovo manžel miluje - zdravím :-)) asi šatní skříň, koš na prádlo, lampičku na noční stolek a ještě jeden noční stolek a pak ještě....  

A jak to máte vy? Taky jste někdy omylem spustili víkendovou přestavbu nějakého pokoje? 

M.

sobota 3. ledna 2015

A je po vánocích...

Je to za námi. Zítra ještě musím odzdobit byt a stromeček. Letos to bylo moc fajn, Majda už je dost velká, aby to všechno prožívala, tak vánoce nabírají na významu. Pomohla nám k tomu i knížka Ježíšek, kterou mohu vřele doporučit jako přípravu třeba pro ty příští vánoce. 

Dneska mám pro vás pár fotek, koukala jsem na blogy a leckdo se pochlubil, tak i já přidám svojí trošku do mlýna...

Prosinec začal slibně, Majda má bratrance Vašíka!

S tátou pro kapry...

Na Štědrý den vzpomínáme...




S magnetickou tabulkou si vydrží hrát doslova hodiny



Na Silvestra jsme urvali hodinku a využili toho, že i v Praze se ukázal sníh.
Doufám, že jste si svátky taky užili, tak jako my. Co naplat, do jara daleko, tak snad se brzy podíváme někam na hory. Hezký víkend všem!

M.

čtvrtek 1. ledna 2015

Novoroční předsevzetí 2015

Je to neuvěřitelné, ale už potřetí tu mám novoroční bilanci. Na začátku roku 2013 jsem tady psala o hubnutí a sportu. No trvalo to sice dva roky, ale vzhledem k velmi pozitivním výsledkům jsem se rozhodla pokračovat. O tom později. Loni jsem zase chtěla začít péct vlastní pečivo a naučit se šít. No - tak upéct vlastní housky a chleba umím. Jenže díky změnám v minulém roce jsem pečivo přestala jít úplně. Šicí stroj na mě vyčítavě kouká přes dveře skříně dál. Takže bychom to mohli počítat jako 50% úspěch.

Celé to souvisí s naprosto jinou situací, ve které jsem dnes. Loni touhle dobou jsem byla máma na mateřský, celý den doma a spousta času (jako vážně, ať se na mě ostatní matky nezlobí). A teď? Zítra jdu do práce a Majda do školky. Volný čas se smrsknul na hodinu ráno mezi budíčkem a odjezdem do práce (zahrnuje pokus o snídani a opuštění bytu 3 lidí v polospánku) a pár hodin od návratu z práce do zalehnutí. Teoreticky by při tom měla šlapat domácnost (čímž děkuji svému manželovi, bez nějž bychom tu všichni dávno shnili), měla bych stihnout pravidelné cvičení (aby se mi těch 10 kilo plíživě nevrátilo zpátky), vaření a přípravu jídel (abychom nejedli blbě), blog, focení, randění, kamarády, chatu, chalupu, příbuzné... Jasně, jsou tu víkendy. Ještě že tak. Abychom se špatně nepochopili - já jsem TAK ráda, že jsem v práci! Že můžu pracovat hlavou a mezi lidmi. Jen to prostě hodně rychle utíká...

Ale dost fňukání, jdeme na ta předsevzetí:

1) 365 dní Pravěké kuchyně. Prostě celý rok na paleo/primal stravě pro mě a co nejvíc pro moje nejbližší. Protože z celého mého nejlepšího vědomí a svědomí můžu říct, že je to nesmírně zdravé.

2) Pravidelný pohyb. Vzhledem k tomu, co jsem psala na začátku chápete, že si to musím připomínat a plánovat, jinak bude vždycky něco jiného na práci a já dopadnu špatně.

3) Dodělat chatu. Manžel obnovuje podkroví, na mě bude poladit doplňky a obnovit přízemí, tak snad i na to šití konečně dojde.

Uf. Mám i jiné plány a předsevzetí, ale ty si s dovolením ponechám pro sebe...

Jak to bude za rok? Kdo ví...

A jak jste na to vy? Letos zase úplně bez předsevzetí? Nebo máte tak pevnou vůli, že žádná předsevzetí nepotřebujete a zlepšujete se průběžně? Dejte mi vědět...

M.