Powered By Blogger

pátek 23. září 2016

Stezka v korunách stromů - Bavorsko

Letošní letní dovolenou jsme pojali dobrodružně a rozhodli jsme se kempovat na Lipně. Žádné pětihvězdičkové hotely, žádné moře a ani žádné all-inclusive. Nenene, pěkně výchovně a postaru.
No a nebyla by to naše dovolená, kdyby pořádně nepršelo, že? Zatímco zbytek národa si užíval olympiádu a Rio Lipno, my jsme radši zamířili k našim sousedům na stezku korunami stromů do Bavorska.
Já vím, já vím, na Lipně je taky stezka korunami stromů. Jenže ta německá je vyšší, hezčí, levnější... Prostě u sousedů je vždycky tráva zelenější a tak jsme se rozhodli popojet kousek za hranici.


























V celém parku se dá strávit bez problémů půlden. Doporučila bych tak pro děti od tří let, co nemají problém jít na delší procházku. Parkoviště je hned u vstupu na stezku, záchody jsou čisté, občerstvení dle výběru. Prostě ordnung.

Jakmile jsme vyrazili na přístupovou cestu, hned nám došlo, že to není úplně nejlepší atrakce pro lidi, co mají respekt z výšek. Asi jsme to nějak dopředu nepromýšleli, ale už ta přístupová cesta je hodně vysoko. Já normálně problém s výškou nemám, vadí mi jen když vidím přímo dolů pod sebe a tam je hluboko. Tedy pokud by měl někdo zájem, i toho si tu můžete užít dosytosti. Když jsme s manželem pozorovali lidi ležící obličejem dolů na síti metry nad zemí, nechápali jsme. Jo a taky je cítit, jak se to celé houpe, když se soustředíte... No ale když už jsme se jednou rozhodli, že jo... Nakonec jsem na vrcholek věže vystoupala já s Majdou, manžel nás jistil zespodu. Je to nádhera, ale i když víte, že je tam vysoké zábradlí a neměli byste spadnout, tak...

Když si dostatečně užijete výhledu na šumavské kopečky, můžete pokračovat ven za bránu, kde Vás čeká občerstvení, hřiště a moc hezké muzeum Šumavy. Poslední částí je okruh lesem, kde jsou moc hezky udělané výběhy pro místní zvěř. My měli to štěstí, že jsme zahlédli snad všechno, co šlo. Vlka, losí rodinku, rysy... Cesta má na několika místech zkratku, takže můžete trasu přizpůsobit.

Pokud tedy budete na Šumavě, opravdu vřele doporučuji zajet se podívat k sousedům na tu jejich stezku, stojí za to.

M.


neděle 7. února 2016

Zpátky k Silvestru

Původně jsme měli jet na Silvestra na hory, ale jak už to tak někdy bývá, neklaplo to. Ale na co si kazit náladu? V práci už jsme dovolenou měli, tak co. Po chvíli dumání jsem naplánovala rodinný oběd. Poslední dobou mě to čím dál víc táhne k vodě a tak jsem vybrala restauraci Podolka.

Nikdy jsme tam ještě nebyli, ale už dávno jsem se do těch míst chtěla podívat. Podolka sousedí s pražským Yacht klubem a najdete ji skoro naproti porodnici v Podolí. 

Měli jsme štěstí na super počasí, málokdo by hádal, že jsme tam byli 31.12. Interiér restaurace je příjemně moderní, srdce nejednoho hipstera zaplesá. Palce nahoru si zaslouží příjemné toalety. V Podolce najdete i dětský koutek, který jsme nevyužili, nebylo to potřeba. 

Vyhládlo nám, tak jsme se hned vrhli na oběd. Začali jsme výbornou tomatovou polívkou, s manželem si objednali z denního menu nějakou tu flákotu se zeleninou (vyznavači moderních BEZsměrů - BEZlepku, BEZ masa apod. by si měli přijít na své) a pro Majduli obligátní těstoviny. Všechno moc dobré a čerstvé.











Vypadá to jako placená reklama? Ale fakt není, tohle místo nás prostě přesvědčilo. Marně hledat nějakou tu chybu. Kombinace vody, slunce a dobrého jídla člověka prostě dobře naladí. Tak snad jim to dlouho vydrží. A vy pokud rádi koukáte na Přístav, chcete se někde v klidu naobědvat i s dětmi, ale v prostředí, které je důstojné a "dospělácké" - zkuste Podolku taky a dejte vědět, jestli tenhle standart drž pořád nebo jestli jsme byli jen omámení zimním sluncem...

A kam chodíte rádi vy? 

M. 

pátek 5. února 2016

Jsem zpátky!

Je to tak. Já vím, že dneska už slovo blogerka začíná být nadávkou. A že už bloguje i Agáta Hanychová. A že nesnáším nic, co začnu a pak to zrovna "frčí"... 

Mě ten blog prostě chybí. Práce je super, rodina taky, ale ta tvořivá část, ta část, co mě nutí něco hmatatelnýho produkovat, ta mi nedá spát. 

Takže jdu do toho. Snad jsem to ještě nezapomněla. A zdravím všechny, co nezapomněli na mě!

M.