Tak už jsem myslela, že tenhle blog definitivně pověsím na hřebík, ale drsná doba si žádá drsná řešení. Všichni už jsme týden pod zámkem. Ze sociálních sítí na nás křičí samé výzvy typu - začněte hrát na hudební nástroj, naučte se programovat, udělejte 1000 dřepů a ještě deset navíc...
Ruku na srdce, během jednoho týdne se z nás bez ptaní staly znovu hospodyně. Přebíráme zpátky výuku dětí, vaření, úklid a to všechno okolo. Bez možnosti jít se pořádně vyvenčit. Na omezeném prostoru. Teď není čas na nové koníčky a dovednosti, ty ať si pěstují influenceři, dokud mají naději, že je někdo v budoucnu zaplatí. Ale možná se mnou budete některá souhlasit, že teď jde hlavně o to se z toho všeho nezbláznit a vyjít z této nové situace středem. Až bude doma šlapat všechno jako na drátkách, pak je čas přidávat další věci, teď jedeme v krizovém režimu.
Pokud do toho jdete se mnou, pokusím se zprostředkovat nějaké rady, které nám to všem můžou usnadnit. Zítra tedy začínám dávat příspěvky na instagram Máma na hraně a pokud bude víc času, tak nějaké ty příspěvky možná budou i tady. Uvidíme.
Měli jsme všichni týden se s tím nějak vyrovnat (skoro mi došlo Prosecco) a teď je na čase ukončit fňukání, vyhrnout si rukávy a postavit se tomu čelem.
Úkol číslo jedna a pravidlo, které hodlám dodržovat do konce toho blázince je - každé ráno se obléknu a namaluju, jako bych nebyla máma od dvou dětí zavřená doma, ale jako bych šla normálně do práce. Jdete do toho se mnou? Heslo: Chocholoušek nás nedostane!
P.S. A pokud uloupnete večer nějaký ten čas pro sebe u compu, tady je odkaz na jednu super paní z Dánska, která ví, jak udržet všechno v řádku:
