Jak na Nový rok...

Tentokrát radši ani ne. Rodinné chřipce jsem dneska definitivně propadla i já, Majda měla včera teplotu 38,6. Ale zase jsme byli spolu a to se počítá. 

Před rokem jsem vám psala o mých novoročních předsevzetích (tady). No tak nakonec se můžu pochválit - z plánovaných procházek nakonec vzniklo běhání, které vyvrcholilo v září závodem na 5 km, který jsem dokončila. To se můžu poklepat po rameni. No pak se to trošku zvrtlo... Nicméně od prosince zase trošku sportuju, tak snad mi to vydrží. Každopádně můj loňský úspěch s předsevzetím mě povzbudil, abych si i letos dala pár domácích úkolů. Pohyb obecně platí dál, přidávám další. Za prvé - jdu do šití. K třicátinám jsem dostala šicí stroj a od té doby se odhodlávám pustit se do toho. Letos budu šít jako divá a už teď se těším. Za druhé - vlastní pečivo. Kupovali jste někdy v poslední době balený chleba? A podívali jste se na ten telefonní seznam ingrediencí na obalu? Nebalené pečivo je na tom podobně, jen si to složení nemáme kde přečíst. Tohle tedy svojí rodině k jídlu dávat nechci. I když asi znamená snížení spotřeby pečiva (což nám ale nemůže uškodit), tak letos přejdeme na vlastní produkci. První krok už jsem udělala - koupila jsem si kuchařku s recepty pro domácí pekárnu, jejíž mám tu čest být hrdou majitelkou. Už jsem pekla kmínový chléb a nebyl nejhorší. Na klasickou Šumavu ale nemá, zatím. No a bod tři není ani tak předsevzetí, jako přirozený proces. První rok dítěte se logicky všechno točí kolem něj a je to tak dobře. Stejně tak dobře je, když se dítě přirozeně zařadí do rodinného života a tak letos to bude víc o "Mámě na hraně" než o "Plenkách a dudlících" - v tom dobrém slova smyslu. Budu ráda, když se ke mně i letos přidáte a snad si i odnesete něco užitečného. 

Tak tedy ještě jednou vše nej do roku 2014!

M.