Přetlačovaná s důchodci a spousta dalšího

8:56 sobota ráno, výstaviště v Holešovicích. Jdeme v poklidu s mámou a tetou z parkoviště na veletrh cestovního ruchu. V tom se nám naskytne nečekaný pohled - přijíždí tramvaj, zastavuje a z ní se vyhrne dav seniorů, který se nezadržitelně přesunuje k pokladnám. Někteří dokonce běží (!). Je to věc pro nás dost nepochopitelná. Uvnitř pavilonu pak po celý den potkáváme různé paní a pány staršího věku ověšené taškami a zkušenější s sebou mají  dokonce kufříky na kolečkách. Aby se nemuseli vláčet s ukořistěnými dárkovými předměty. Pořád nevím, co si o tom myslet. Jsou snad senioři natolik dychtiví řádně si vybrat tu správnou zámořskou destinaci? Nebo je to nějaký druh sportu? Nebo jde opravdu o to, že dostanou něco zadarmo a třeba se zúčastní i nějaké ochutnávky? Nechám na vašem posouzení.

Ale nerada bych, aby tento zážitek zastínil to, o čem jsem vám chtěla dneska napsat. Totiž o cestování. Jako malá jsem s rodiči procestovala kus světa. Rodiče jsou vědci a tak jsme nejezdili na dovolené v klasickém slova smyslu, ale na konference. Můj pohled na cestování je proto asi trošku odlišný od toho většinového. Úplně mě minuly takové ty poznávací zájezdy nebo válení se u moře. Asi dvakrát nebo třikrát jsme byli u středozemního moře, ale i tak to bylo třeba v apartmánu nějakého známého. My vůbec často bydleli u nějakých známých. Myslím, že je to skvělý způsob cestování. Ukážou vám opravdu to nejlepší, co může jejich země nabídnout a ne to, co by vám rádi prodali průvodci cestovní kanceláře.

V patnácti s tátou měsíc na Aljašce - u známého Jendy...

Teď si vybírám zhruba desetiletou cestovatelskou pauzičku. Na poslední velké cestě jsem byla asi ve dvaceti na konferenci v Brazílii (s posterem o chování psa pralesního, ale to je asi mimo téma tohoto blogu...), měsíc v lesích u Moskvy na chovné stanici rysů a potom se současným manželem několikrát v Alpách. To ovšem neznamená, že jsem na cestování zanevřela! Částečně za to asi může můj nepochopitelný strach z létání, který se u mě vyvinul na prahu dospělosti a částečně kolotoč všedního života. Znáte to - nejdřív škola, pak u mne velmi záhy práce, pak svatba a dítě... 

Rok 2002, primatologická konference v Pekingu...

No a když už necestuji fyzicky, tak alespoň na papíře nebo právě na nějakém podobném veletrhu nebo setkání cestovatelů. No a protože bych ráda tu vášeň pro cestování předala další generaci, tak jsem se letos zaměřila hlavně na cestování s dětmi. Mám spoustu tipů na výlety po ČR s dětmi, tak se můžete těšit... 

Kolem jedenácté už byla velká část vystavovatelů z přemíry návštěvníků poněkud unavená a my také, tak jsme ještě zavítali na doprovodný veletrh Gastro. Naštěstí tam bylo o poznání volněji, tak jsme si mohli všechno pořádně a v klidu prohlédnout. Z Gastra mám dva úlovky - u stánku s japonskými pochutinami jsme koupili nějakou přírodně fermentovanou sojovou omáčku a pak jsem s potěšením narazila na stánek s Hraškou, na kterou jsem měla už dlouho zálusk. Hraška je takový prášek, který nahrazuje mouku. Jsou různé druhy, na vaření a na obalování. Ale o tom napíšu podrobněji zase někdy příště.

Pokud byste se taky rádi podívali za hranice alespoň v představách, doporučuji již za pár dní 15. a 16. března cestovatelský festival Kolem světa. Program probíhá paralelně vždy v několika sálech kulturního domu a multikina v Praze - Ládví a prostřednictvím přednášek cestovatelů se podíváte opravdu leckam... Můžu vřele doporučit a s největší pravděpodobností se tam můžeme potkat... No a kdybyste nebyli z Prahy tak nezoufejte, festival probíhá i v Olomouci, Plzni a Brně.

A jak jste na tom s cestováním vy? Jezdíte po Čechách, s cestovkou k moři nebo máte radši nějakou divočinu?

Těším se brzy na viděnou...

M.