Stezka v korunách stromů - Bavorsko

Letošní letní dovolenou jsme pojali dobrodružně a rozhodli jsme se kempovat na Lipně. Žádné pětihvězdičkové hotely, žádné moře a ani žádné all-inclusive. Nenene, pěkně výchovně a postaru.

No a nebyla by to naše dovolená, kdyby pořádně nepršelo, že? Zatímco zbytek národa si užíval olympiádu a Rio Lipno, my jsme radši zamířili k našim sousedům na stezku korunami stromů do Bavorska.

Já vím, já vím, na Lipně je taky stezka korunami stromů. Jenže ta německá je vyšší, hezčí, levnější... Prostě u sousedů je vždycky tráva zelenější a tak jsme se rozhodli popojet kousek za hranici.

V celém parku se dá strávit bez problémů půlden. Doporučila bych tak pro děti od tří let, co nemají problém jít na delší procházku. Parkoviště je hned u vstupu na stezku, záchody jsou čisté, občerstvení dle výběru. Prostě ordnung.

Jakmile jsme vyrazili na přístupovou cestu, hned nám došlo, že to není úplně nejlepší atrakce pro lidi, co mají respekt z výšek. Asi jsme to nějak dopředu nepromýšleli, ale už ta přístupová cesta je hodně vysoko. Já normálně problém s výškou nemám, vadí mi jen když vidím přímo dolů pod sebe a tam je hluboko. Tedy pokud by měl někdo zájem, i toho si tu můžete užít dosytosti. Když jsme s manželem pozorovali lidi ležící obličejem dolů na síti metry nad zemí, nechápali jsme. Jo a taky je cítit, jak se to celé houpe, když se soustředíte... No ale když už jsme se jednou rozhodli, že jo... Nakonec jsem na vrcholek věže vystoupala já s Majdou, manžel nás jistil zespodu. Je to nádhera, ale i když víte, že je tam vysoké zábradlí a neměli byste spadnout, tak...

Když si dostatečně užijete výhledu na šumavské kopečky, můžete pokračovat ven za bránu, kde Vás čeká občerstvení, hřiště a moc hezké muzeum Šumavy. Poslední částí je okruh lesem, kde jsou moc hezky udělané výběhy pro místní zvěř. My měli to štěstí, že jsme zahlédli snad všechno, co šlo. Vlka, losí rodinku, rysy... Cesta má na několika místech zkratku, takže můžete trasu přizpůsobit.

Pokud tedy budete na Šumavě, opravdu vřele doporučuji zajet se podívat k sousedům na tu jejich stezku, stojí za to.

M.

Přetlačovaná s důchodci a spousta dalšího

8:56 sobota ráno, výstaviště v Holešovicích. Jdeme v poklidu s mámou a tetou z parkoviště na veletrh cestovního ruchu. V tom se nám naskytne nečekaný pohled - přijíždí tramvaj, zastavuje a z ní se vyhrne dav seniorů, který se nezadržitelně přesunuje k pokladnám. Někteří dokonce běží (!). Je to věc pro nás dost nepochopitelná. Uvnitř pavilonu pak po celý den potkáváme různé paní a pány staršího věku ověšené taškami a zkušenější s sebou mají  dokonce kufříky na kolečkách. Aby se nemuseli vláčet s ukořistěnými dárkovými předměty. Pořád nevím, co si o tom myslet. Jsou snad senioři natolik dychtiví řádně si vybrat tu správnou zámořskou destinaci? Nebo je to nějaký druh sportu? Nebo jde opravdu o to, že dostanou něco zadarmo a třeba se zúčastní i nějaké ochutnávky? Nechám na vašem posouzení.

Ale nerada bych, aby tento zážitek zastínil to, o čem jsem vám chtěla dneska napsat. Totiž o cestování. Jako malá jsem s rodiči procestovala kus světa. Rodiče jsou vědci a tak jsme nejezdili na dovolené v klasickém slova smyslu, ale na konference. Můj pohled na cestování je proto asi trošku odlišný od toho většinového. Úplně mě minuly takové ty poznávací zájezdy nebo válení se u moře. Asi dvakrát nebo třikrát jsme byli u středozemního moře, ale i tak to bylo třeba v apartmánu nějakého známého. My vůbec často bydleli u nějakých známých. Myslím, že je to skvělý způsob cestování. Ukážou vám opravdu to nejlepší, co může jejich země nabídnout a ne to, co by vám rádi prodali průvodci cestovní kanceláře.

V patnácti s tátou měsíc na Aljašce - u známého Jendy...

Teď si vybírám zhruba desetiletou cestovatelskou pauzičku. Na poslední velké cestě jsem byla asi ve dvaceti na konferenci v Brazílii (s posterem o chování psa pralesního, ale to je asi mimo téma tohoto blogu...), měsíc v lesích u Moskvy na chovné stanici rysů a potom se současným manželem několikrát v Alpách. To ovšem neznamená, že jsem na cestování zanevřela! Částečně za to asi může můj nepochopitelný strach z létání, který se u mě vyvinul na prahu dospělosti a částečně kolotoč všedního života. Znáte to - nejdřív škola, pak u mne velmi záhy práce, pak svatba a dítě... 

Rok 2002, primatologická konference v Pekingu...

No a když už necestuji fyzicky, tak alespoň na papíře nebo právě na nějakém podobném veletrhu nebo setkání cestovatelů. No a protože bych ráda tu vášeň pro cestování předala další generaci, tak jsem se letos zaměřila hlavně na cestování s dětmi. Mám spoustu tipů na výlety po ČR s dětmi, tak se můžete těšit... 

Kolem jedenácté už byla velká část vystavovatelů z přemíry návštěvníků poněkud unavená a my také, tak jsme ještě zavítali na doprovodný veletrh Gastro. Naštěstí tam bylo o poznání volněji, tak jsme si mohli všechno pořádně a v klidu prohlédnout. Z Gastra mám dva úlovky - u stánku s japonskými pochutinami jsme koupili nějakou přírodně fermentovanou sojovou omáčku a pak jsem s potěšením narazila na stánek s Hraškou, na kterou jsem měla už dlouho zálusk. Hraška je takový prášek, který nahrazuje mouku. Jsou různé druhy, na vaření a na obalování. Ale o tom napíšu podrobněji zase někdy příště.

Pokud byste se taky rádi podívali za hranice alespoň v představách, doporučuji již za pár dní 15. a 16. března cestovatelský festival Kolem světa. Program probíhá paralelně vždy v několika sálech kulturního domu a multikina v Praze - Ládví a prostřednictvím přednášek cestovatelů se podíváte opravdu leckam... Můžu vřele doporučit a s největší pravděpodobností se tam můžeme potkat... No a kdybyste nebyli z Prahy tak nezoufejte, festival probíhá i v Olomouci, Plzni a Brně.

A jak jste na tom s cestováním vy? Jezdíte po Čechách, s cestovkou k moři nebo máte radši nějakou divočinu?

Těším se brzy na viděnou...

M.