pátek 23. září 2016

Stezka v korunách stromů - Bavorsko

Letošní letní dovolenou jsme pojali dobrodružně a rozhodli jsme se kempovat na Lipně. Žádné pětihvězdičkové hotely, žádné moře a ani žádné all-inclusive. Nenene, pěkně výchovně a postaru.
No a nebyla by to naše dovolená, kdyby pořádně nepršelo, že? Zatímco zbytek národa si užíval olympiádu a Rio Lipno, my jsme radši zamířili k našim sousedům na stezku korunami stromů do Bavorska.
Já vím, já vím, na Lipně je taky stezka korunami stromů. Jenže ta německá je vyšší, hezčí, levnější... Prostě u sousedů je vždycky tráva zelenější a tak jsme se rozhodli popojet kousek za hranici.


























V celém parku se dá strávit bez problémů půlden. Doporučila bych tak pro děti od tří let, co nemají problém jít na delší procházku. Parkoviště je hned u vstupu na stezku, záchody jsou čisté, občerstvení dle výběru. Prostě ordnung.

Jakmile jsme vyrazili na přístupovou cestu, hned nám došlo, že to není úplně nejlepší atrakce pro lidi, co mají respekt z výšek. Asi jsme to nějak dopředu nepromýšleli, ale už ta přístupová cesta je hodně vysoko. Já normálně problém s výškou nemám, vadí mi jen když vidím přímo dolů pod sebe a tam je hluboko. Tedy pokud by měl někdo zájem, i toho si tu můžete užít dosytosti. Když jsme s manželem pozorovali lidi ležící obličejem dolů na síti metry nad zemí, nechápali jsme. Jo a taky je cítit, jak se to celé houpe, když se soustředíte... No ale když už jsme se jednou rozhodli, že jo... Nakonec jsem na vrcholek věže vystoupala já s Majdou, manžel nás jistil zespodu. Je to nádhera, ale i když víte, že je tam vysoké zábradlí a neměli byste spadnout, tak...

Když si dostatečně užijete výhledu na šumavské kopečky, můžete pokračovat ven za bránu, kde Vás čeká občerstvení, hřiště a moc hezké muzeum Šumavy. Poslední částí je okruh lesem, kde jsou moc hezky udělané výběhy pro místní zvěř. My měli to štěstí, že jsme zahlédli snad všechno, co šlo. Vlka, losí rodinku, rysy... Cesta má na několika místech zkratku, takže můžete trasu přizpůsobit.

Pokud tedy budete na Šumavě, opravdu vřele doporučuji zajet se podívat k sousedům na tu jejich stezku, stojí za to.

M.


neděle 7. února 2016

Zpátky k Silvestru

Původně jsme měli jet na Silvestra na hory, ale jak už to tak někdy bývá, neklaplo to. Ale na co si kazit náladu? V práci už jsme dovolenou měli, tak co. Po chvíli dumání jsem naplánovala rodinný oběd. Poslední dobou mě to čím dál víc táhne k vodě a tak jsem vybrala restauraci Podolka.

Nikdy jsme tam ještě nebyli, ale už dávno jsem se do těch míst chtěla podívat. Podolka sousedí s pražským Yacht klubem a najdete ji skoro naproti porodnici v Podolí. 

Měli jsme štěstí na super počasí, málokdo by hádal, že jsme tam byli 31.12. Interiér restaurace je příjemně moderní, srdce nejednoho hipstera zaplesá. Palce nahoru si zaslouží příjemné toalety. V Podolce najdete i dětský koutek, který jsme nevyužili, nebylo to potřeba. 

Vyhládlo nám, tak jsme se hned vrhli na oběd. Začali jsme výbornou tomatovou polívkou, s manželem si objednali z denního menu nějakou tu flákotu se zeleninou (vyznavači moderních BEZsměrů - BEZlepku, BEZ masa apod. by si měli přijít na své) a pro Majduli obligátní těstoviny. Všechno moc dobré a čerstvé.











Vypadá to jako placená reklama? Ale fakt není, tohle místo nás prostě přesvědčilo. Marně hledat nějakou tu chybu. Kombinace vody, slunce a dobrého jídla člověka prostě dobře naladí. Tak snad jim to dlouho vydrží. A vy pokud rádi koukáte na Přístav, chcete se někde v klidu naobědvat i s dětmi, ale v prostředí, které je důstojné a "dospělácké" - zkuste Podolku taky a dejte vědět, jestli tenhle standart drž pořád nebo jestli jsme byli jen omámení zimním sluncem...

A kam chodíte rádi vy? 

M. 

pátek 5. února 2016

Jsem zpátky!

Je to tak. Já vím, že dneska už slovo blogerka začíná být nadávkou. A že už bloguje i Agáta Hanychová. A že nesnáším nic, co začnu a pak to zrovna "frčí"... 

Mě ten blog prostě chybí. Práce je super, rodina taky, ale ta tvořivá část, ta část, co mě nutí něco hmatatelnýho produkovat, ta mi nedá spát. 

Takže jdu do toho. Snad jsem to ještě nezapomněla. A zdravím všechny, co nezapomněli na mě!

M.


neděle 24. května 2015

Rozloučení?

Určitě jste si všimli, že už nějaký ten pátek nebloguju. A protože si myslím, že odejít bez rozloučení je nefér, tak vítejte u posledního (zatím) příspěvku...



Letos mi bude 33 let. Tenhle blog jsem začala psát ve vysokém stupni těhotenství, když mi bylo 29. Od té doby se mnohé změnilo a hlavně jsem se změnila já. 


Prošla jsem si cestou od matky-prvorodičky, přes trošku lesanskou biomatku na mateřské, zpátky do práce k matce pracující. A možná je to počínající krizí středního věku, ale dneska jsem prostě úplně jiná. Moje nejmilejší dcera se stala přirozenou součástí naší malé rodiny. Mateřská témata si ráda proberu jednou za dva měsíce s kamarádkou, což mě naprosto uspokojí na měsíc další. Taky si ještě čas od času přečtu bezvadné mateřské blogy, které jsem za tu dobu objevila. Na druhou stranu, moje každodenní téma teď prostě není, jakou značku plínek mám koupit nebo jestli můžu dát svojí dceři s klidným srdcem párek. 

Jestli mě mateřství v něčem změnilo? Určitě jsem v sobě objevila nečekanou sílu. Objevila jsem také úplně nové formy lásky, tolerance a zodpovědnosti. A hlavně jsem se vrátila k sobě samé, aniž bych předtím tušila, že jsem ztracená...

Čím se tedy baví Máma na hraně v roce 2015? Třeba tímhle:







Ráda bych tímto poděkovala všem, kteří můj blog sledovali a chci pozdravit všechny super matky, které jsem měla za tu dobu možnost poznat. A co bude dál? Věřím, že do budoucna ještě budu moct přispět svojí troškou do mlýna a že zase jednou bude téma mateřství mým hlavním. Ale ještě ne, ještě není ten správný čas...

Díky

To be continued...

M.

pátek 6. března 2015

Plnovous? Sexy!

Tedy kdybyste mi to řekli před pár lety, asi bych silně nesouhlasila. Ale jo. Chlapi s plnovousem jsou prostě sexy...











A mohla bych pokračovat... Co vy říkáte na módu vousáčů a zálesáků?

Hezký víkend :-)

M.

neděle 22. února 2015

Knižní okénko - 3+3

Při neděli mám pro vás knižní oblíbence z poslední doby. 3 za Majdu a 3 za mě.


Pojďme začít třeba Majdou. Jestli máte doma prcka kolem dvou tří let, možná to znáte. Jsou prostě knížky, které musíte číst pořád a pořád dokola, až je dítko umí odříkat zpaměti. To platí pro první dvě knížky dnešního výběru - Grufala a Grufalinku. Skvělá britská pohádka, krásně nakreslená, hezky zveršovaná. Krátký a jednoduchý příběh pochopitelný i pro ty nejmenší "čtenáře". Je to taková sázka na jistotu, rituál. Když je Majdě čtu, začnu nezadržitelně zívat. Prostě pohádky na usnutí.

No a do třetice jsou tady zasněžené pohádky. Nehledejte tady bůhví jakou literární kvalitu. Nicméně jsou pěkně nakreslené, příběhy jsou krátké a dají se pěkně prostřídat. Navíc se tématicky hodí do současného ročního období. Takže proč ne? 






No a co čtu já? Vzhledem k práci na plný úvazek a nenafouknutelný den čtu buď v MHD nějakou brakovou literaturu nebo pak doma kuchařky. Na nočním stolku mi čerstvě přistál Bear Grylls, toho si šetřím na těch pár minut mezi tím, kdy vlezu do postele a kdy nezadržitelně usínám. Naštěstí se jedná o sérii krátkých příběhů o lidech, kteří dokázali přežít tam, kde by většina jiných neuspěla. 

Dobře živeni

Dobře živeni

Kuchařka pro dceru

Kuchařka pro dceru

Příběhy skutečné odvahy

Kuchařku pro dceru jsem šťastnou náhodou vyhrála v Giveaway na blogu Kafe a dort, čímž ještě jednou Veronice děkuji, kuchařka je moc pěkná a navíc se v ní kromě receptů dá dobře "počíst". No a druhou kuchařkou k prostudování je útlá knížka Dobře živeni, která je několikátou plnohodnotnou paleo-kuchařkou v mojí kuchařkové sbírce. Kuchařek mám doma hodně, baví mě je procházet a inspirovat se. I když nakonec vařím stejně podle sebe. 

Tolik dnešní letem-světem knižní tipy, na víc nezbývá čas.

Mají i vaše ratolesti nějakou dokolečka omílanou knížku? A stíháte si vy sami číst?

M.