čtvrtek 30. ledna 2014

Cestou necestou pražskou MHD

Měl to být horor. Cesta do centra. S  kočárkem. Pak několik přestupů. To všechno ve sněhu a mrazu. Však si to dokážete představit. Včera mě čekala dlouho plánovaná cesta do centra, kam jsem musela vzít i Majdu. Dobře, přiznávám se, že na Anděl jsme dojeli všichni i s manželem autem, ale potom už jsem vesele nastupovala a vystupovala z tramvají, přecházela silnice a to všechno bez nejmenší komplikace. Nevím, jestli je to tím, že jsem s sebou měla golfky, jestli jsem už tak otrlá nebo jestli se pražská MHD tak zlepšila, ale jsem fakt příjemně překvapená. Možná jsem si to malovala moc černě, nevím.

Je zajímavé, jak se člověk jako matka pořád učí a přizpůsobuje. Když se Majdule narodila, pořád spala nebo jedla a já jsem měla pořád pocit, že nic nestíhám. Než jsem se naučila spolehlivě opustit byt na delší dobu, s pocitem, že mám s sebou opravdu potřebné a dokonce načas, trvalo to půl roku. A tak je to pořád dokola. Takže další strašák v podobě cestování s kočárkem je snad překonán. Teď už zbývá jen nacvičit kontrolu pohybu nekontrolovatelného batolete venku na ulici. Mám pořád pocit, že musím stát 3 centimetry za ní a že mi každou vteřinou vezme čáru někam pod auto. Napadlo mě i využít takové ty dětské kšandy. Ale přeci jen bych si připadala, jako když venčím psa, ne dítě.

slečna neohrožená - máma je ve střehu

A jak to máte vy? Je nějaká rodičovská činnost, kterou jste dlouho nacvičovali? 

Přeju vám, ať tenhle týden ve zdraví doklepete a brzy se uvidíme...

M.

úterý 28. ledna 2014

Blbuvzdorné bulky aneb pečeme stylem Nigelly Lawson

Jedno se téhle dámě upřít nedá - umí rozvířit vody a vzbudit emoce. Ať už tím, že přestože už dvacet let natáčí pořady o vaření, všichni vidí (a ona to nijak nepopírá), že je vlastně strašně nešikovná a taková "patla". Nebo svým soukromým životem, který v poslední době znovu plní stránky bulvárních plátků. Mně je sympatická hlavě svojí chutí k jídlu a přístupem k vaření. S minimálním úsilím dosáhnout maximálních výsledků a pak se tvářit jako bohyně kuchyně. No a právě Nigella mě inspirovala k dnešnímu příspěvku.

zdroj

Když jsem na začátku roku psala o novoročních předsevzetích, tak jsem zmiňovala, že chci začít rodině péct domácí pečivo. Chléb se mi zatím vzpírá, ale co se týče jiného pečiva, jsem na to o dost lépe. Dokonce jsem tak troufalá, že ač nejsem žádná food-blogerka, troufnu si vám dnes předložit návod na domácí bulky. Jenže samozásobit se pečivem pro nás znamená péct zhruba obden. Cože? Ke všemu tomu starání se o dítě a o domácnost ještě každý druhý den péct? No nebojte se, právě ve stylu Nigelly to bude dneska šup, šup a hotovo.

Takže co budete potřebovat. Máte doma domácí pekárnu? Jestli ne, zkuste se zeptat po známých a příbuzných, spoustě lidí se na ní doma práší a neví, co s ní. Donedávna jsem na tom nebyla jinak. Vezmeme tedy pekárnu a do nádoby na suroviny nejprve nalijeme 350 ml vlažné vody. Pak přidáme 1 a 1/2 lžičky soli a dvě lžičky třtinového cukru (nebo normálního, jak je libo). Rozpustíme cca 25g másla (zase, jak vám to vyjde, prostě od oka) a přilijeme do nádoby. Teď potřebujeme 500g mouky. Mně se osvědčila směs 250g celozrnné a 250g hladké nebo 100g žitné a 400g polohrubé. Tady je prostor pro vaší invenci nebo pro to, co vyštracháte ve spíži. Mouku přisypeme do nádoby. Teď nám chybí přisypat už jen dvě lžičky sušeného droždí a je to. Zaklapneme troubu a pustíme program těsto. Do teď nám příprava zabrala asi 5 minut a můžeme jít na dvě hodiny skotačit s prckem. 


Po dvou hodinách na vás trouba zapípá, že je hotovo a můžeme pokračovat. Pustíme si troubu, aby se nám zahřála na 200°C a vyklopíme těsto na vál. Teď je to zase rychlovka. Těsto rozdělíme nožem na 8 dílů a každý s trochou mouky uplácáme do tvaru bulky. Jak vidíte na obrázku, nemusí to být úplně precizní. Připravíme si plech a ten buď vymažeme olejem nebo vyložíme pečícím papírem a až pak potřeme olejem. Je to na vás. Olej naspod bych nevynechávala, udělá po upečení křupavý spodek bulky. Zkrátka a dobře bulky vyskládáme na plech, potřeme vodou a posypeme kmínem. Jak vidíte, tentokrát jsem na kmín úplně zapomněla. Jakmile je trouba předehřátá, tak do ní dáme bulky péct. Zapneme minutku na 25 minut a zas máme volno. 


Po uplynutí požadované doby by měly být bulky upečené. Záleží na vaší troubě, každá peče trošku jinak. Necháme vychladnout a je to. Nedokážu úplně říct, jak dlouho bulky vydrží, u nás maximálně 2 dny, pak totiž žádná nezbyde ;-)

Doufám, že dnešní recept vyzkoušíte a osvědčí se vám. Pro inspiraci na další využití pekárny můžu doporučit knížky od Dáji Mrázové, má jich o domácích pekárnách hned několik. A jak jste na tom vy? Pečete doma sami? Kupujete pečivo někde u osvědčeného pekaře nebo to jistí supermarket? Jsem zvědavá.

Teším se na vás už brzy...

M.

neděle 26. ledna 2014

To jsem vážně nevěděla - těhotenství

Otužování bradavek, strie na prsou a další podobné specialitky - to je jen pár věcí, které jsem před otěhotněním vážně nečekala. Je spousta věcí, které se vám můžou během těhotenství přihodit a o leckterých se dočtete v knížkách pro těhotné. V dnešním videu ale najdete pět těch, které mě zaskočily.

V posledních dnech jsme doma válčili s nějakou střevní chřipkou, prý koluje Hostivaří. Naštěstí už jsem se jakž takž probrala a jsem zpátky při smyslech a snad i Majda už je na tom dobře. Nicméně tohle video jsem točila ve středu kolem poledne a o pár hodin později už jsem se bezmocně svíjela na gauči v obýváku. Pokud budu působit trošku roztěkaně, berte na to, prosím, ohled :-)

Snad se vám tohle video bude líbit a když nic jiného, tak vás při nědělním odpoledni pobaví...



Užívejte mrazivé neděle a uvidíme se brzy...

M.

pondělí 20. ledna 2014

Debordelizace aneb hračka, kam se podíváš

Do Majdina hracího koutku včera přibyl nový přírůstek. Stan na hraní - je žluto-modro-červený a je krásný. Manžel je nadšený. Já se snažím ho šoupat sem a tam po obýváku a najít místo, kam zapadne. Prvotní plán byl ušít malý pokojový stan na na hraní a odpočívání. Včera jsme byly s mámou v Ikee, obhlédnout nějaké látky potřebné pro výrobu a u východu jsme narazili na hotový dětský stan a ještě navíc ve slevě. Nebylo nad čím přemýšlet. Koupíme ho na zkoušku, jestli se osvědčí a když ano, dojde i na výrobu vlastního. Jen jsem si v tom obrovském prostoru skladů v Ikee nějak neuvědomila, jak je vlastně velký. Jak se bude líbit Majdě teprve zjistíme, byla na víkend u babičky a stan ji tedy bude čekat  jako překvapení. 

Je krásný... snad se bude líbit...


Tohle všechno mě vrací k myšlence, kterou už se dlouho zaobírám. S přibývajícím věkem dítěte totiž exponenciálně roste počet věcí (a nejen dětských) všude po bytě. Nikdy jsem nebyla domácí panička, co běhá s prachovkou každé ráno, ale co je moc, to je moc. Dětský pokojík pomůže, ale určitě to nezachrání. Navíc, ač to zní lákavě, myslím, že tvrzení "Bordel v bytě - šťastné dítě" tak úplně neplatí. Mít hodně věcí nejen, že mi zabírá spoustu času jejich udržováním a úklidem, ale nějak mi nedovolí mít čistou hlavu a dumat si o svých záležitostech. 

Řešení? Do jara daleko, venku hnusně, takže mám plán. Leden, únor a březen bude ve znamení debordelizace, reorganizace a vůbec udržitelného pořádku a systému v bytě. Pak vypukne jaro a to poslední, co bychom všichni chtěli o jarních víkendech dělat, je bojovat se zaneřáděným bytem. Jestli tohle čte můj manžel, tak ho prosím, aby se přestal nevěřícně smát... Tenhle závazek je veřejný a platí, takže mě klidně můžeš konfrontovat s výsledkem ;-)

A jak to máte vy? Zvládáte udržovat chod domácnosti i koloběh oblečení, hraček a všeho ve vaší domácnosti? Jestli ano, moc prosím o návod, jak na to. 

Přeji úspěšné pondělí a brzy se zase uvidíme...

M.

pátek 17. ledna 2014

Proboha, už spi!

Když byla Majdule úplně malinká, byla to nejhodnější miminko. Spala na povel a přímo ukázkově, od dvou měsíců vydržela spát skoro celou noc a vstávala tak kolem deváté. No a tak jsme si s manželem blahopřáli k Hodňákovi a jen jsme litovali rodiče kolem nás, kteří od narození jejich ratolestí bojovali s různými kolikami a podobně. To se ale mělo změnit. 

Nevěřila jsem švagrové, když říkala: "Jen počkejte, až jí bude půl roku, to to teprv vypukne." No, měla jsem. Zatímco u ostatních dětí se spánek tak nějak zlepšuje, u Majdy je to spíš obráceně. Právě kolem půl roku se začala probouzet i několikrát v noci, vstával kolem páté. Nějakou dobu jí to vydrželo, pak se situace ustálila na dvakrát za noc probuzení a mlíko. 

Jenže pak přišly ty zoubky. Majdě vyrostly první zoubky až nějak v deseti nebo jedenácti měsících a od té doby je noční spánek spíš loterií. No a posledních čtrnáct dní si to fakt vybíráme. Manžel už chodí jako mátoha, já bojuju. Nabízí se využít dobu po obědě, kdy Majda spí, jenže to je zase jediná chvilka pro sebe, kterou přes den mám... 

Jsem zvědavá, jak dlouho jí tohle noční buzení vydrží. Přestože všude čtu, jak dítě po prvním roce už nepotřebuje v noci mlíko, tak pro Majdu to tedy rozhodně neplatí. Její půlnoční druhá večeře prostě musí být. S tím nemám problém, jen kdyby spala až do rána. Jak z toho ven? No předpokládám, že z toho vyroste. Snad pomůže ten vlastní pokojíček. 

leden 2013 - Majda spí - no, jako to miminko...


Takže při pátku posílám psychickou podporu vám všem, kteří mají se svým dítkem bezesné noci a úplně všem přeju hezký víkend...

M.

středa 15. ledna 2014

Tipy pro DIY newborn focení

Karolínka s rodiči - detail k zapamatování
Když jsem se vrátila z porodnice, určitě jsem se necítila na nějaké focení. Měla jsem spoustu práce sama se sebou a s malou Majdou. Přesto mi bylo jasné, že těch prvních pár týdnů a měsíců se miminko mění doslova před očima. I teď, po roce, už se divím, co že je to za roztomilouše na těch fotkách. Prostě to uteče  hrozně rychle a opravdu se to zapomíná. Fotografie je možnost, jak si tyhle prchavé okamžiky uchovat. Všichni asi známe fotografie Anny Geddes a spoustu fotografů, které se snaží více či méně úspěšně tenhle styl fotografie napodobit. I u nás je hodně fotografů, kteří vám newborn fotky rádi vyfotí. Většinou to znamená cestu někam do ateliéru a aranžování miminka do více či méně vkusných poloh. Druhou možností je pořídit newborn fotky v klidu doma. Já tedy preferuji tu druhou možnost, i tak to může být docela náročné, než vyfotíte to, co potřebujete.

Malá Majda v šestinedělí

Jak tedy na to? Zkuste si ukrátit čekání na porod googlováním nějakých pěkných newborn fotografií na internetu a někam si je uložte. Třeba na Pinterest. Posledních pár týdnů před porodem bývá náročných a každé podobné krácení času jistě uvítáte, navíc s mozkem zamlženým po porodu může být problém vzpomenout si, co že jsem to vlastně chtěla vyfotit. 

Prý je nejlepší fotit miminko během prvních deseti dní po porodu, pak se již miminko změní. Já bych nebyla tak striktní, ještě v průběhu celého šestinedělí se dají vyfotit dobré fotky. Na obrázku nahoře je Majda asi tři týdny stará a vypadá pořád jako novorozená. Takže si s tím nelamte hlavu.

Karolínka - využíváme plyšáka pro oživení fotky

Máme tedy čas a chuť, jenže čím miminko vyfotit? I když si troufám tvrdit, že hezkou fotku můžete udělat jakýmkoli fotoaparátem (záleží na tom co je na fotce), tak tady bych přece jen doporučila zrcadlovku. Pokud jí nemáte, zkuste se poptat ve svém okolí, nepotřebujete žádnou profesionální. Pokud neseženete, nezoufejte. Pár poznámek k nastavení fotoaparátu - pokud běžně nefotíte, nenechte se odradit množstvím funkcí a režimů. Vyberte nějaký režim, který sám nastavuje parametry fotky, do kterého ale můžete zasáhnout. Název režimu se u různých fotoaparátů liší, bývá to třeba režim P u zrcadlovek nebo Inteligentní u některých kompaktů. Určitě bych vypnula blesk. Foťte s využitím přírodního světla, vypadá to líp a nebudete na miminko zbytečně bleskat. Když se fotky nedaří, jsou tmavé nebo rozmazané, pomožte si zvýšením ISO a prodloužením doby expozice. Fotíte doma, tak si můžete všechno v klidu vyzkoušet nanečisto třeba s medvídkem, než budete mučit dítě. 

Majda s maminkou - naše společná fotka v šestinedělí

Tak už máme osahaný foťák, víme, že chceme fotit a máme představu, co chceme vyfotit. Když jsme připravení, můžeme využít jakoukoli volnou chvilku, navíc můžeme fotit opakovaně. To je výhoda, kterou profík nemá, ten musí během jednoho focení nafotit všechno a druhý pokus už nedostane. Možná by se mohl hodit seznam fotek, které chceme mít - s maminkou, tatínkem, babičkou... ten já jsem neměla, takže sice mám pěkné fotky malé Majdy, ale nějakou výstavní společnou nemám. Nejlepší vidíte nahoře. Focená na automat, v noci, bez přípravy. Ale i tak jsem ráda, že jí mám.

Nesmíme zapomenout na scénu a aranžování miminka. Já se snažím využívat to, co mám zrovna po ruce. Všude se najde nějaká pěkná huňatá deka, v nouzi se dá využít i kus látky, dítě moc místa nezabere. Dívejte se i na to, co je za miminkem. Často se do záběru dostane nějaká rušivá věc v pozadí. Vždycky můžete podržet deku i za miminkem. Vyfoťte taky detaily - nožička, ručička, samotná nebo společně s rukama rodičů. Fotku můžete oživit nějakou rekvizitou, u miminek se nějaký ten kýč snese ;-)

Jak připravit miminko? Nakrmit, uspat, případně svlíknout. Ty nejmenší miminka fotím oblečená, ale často vidíte miminka nahatá. Je to zase otázka vkusu a nastavení maminky. Některá je nervózní jen z holých nožiček. Jsem pro nahaté fotky u větších miminek, která už pasou koníčky. Těm stačí jen pěkná čepice a pak se to fotí samo.

Majda pase koníčky - už je větší, tak ochotně pózuje. Foceno v obýváku na zemi na polštáři přikrytém režnou látkou...

Zrovna o víkendu jsem se bavila s kamarádem a ten povídal, jak si mu jeden profesionální stěžoval, že dneska každý, kdo si koupí foťák, ten fotí a prohlašuje se za fotografa. Můžeme se přít, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak jediné, co se s tím dá dělat. Vítejte v nové době. Dneska si spoustu věcí můžete udělat sami. Postavit si počítač, vytvořit webovou stránku nebo si udělat vlastní fotografie. Vždycky se najde spousta lidí, kteří si radši zaplatí za profíka. Možná teď naštvu spoustu profesionálních fotografů, ale myslím si, že dneska u mnohých z nich exkluzivitu drží jen (stále dosti drahá) profesionální technika a dobrý marketing. Aby nedošlo k nějaké mýlce - i my se chodíme fotit k naší známé fotografce Janě Labuťové. Rodinnou fotografii umí a tu si nikde ve fotobance nekoupíte. 

Co si myslíte vy? Zkoušeli jste fotit vlastní děti a líbí se vám miminka naaranžovaná do košíků a různých závěsů?

pondělí 13. ledna 2014

Šílená biomatka

"Vy asi taky nemáte doma televizi, co?", zeptala se nás pokladní v Bille, když jsme odmítli igelitku zdarma. Televizi máme. Setkávám se s tím překvapivě často. Dokonce už se leckde vžil termín Biomatka. Já si jí představuju jako štíhlou blondýnu v dlouhé batikované sukni, tílku a sandálech, které na zádech visí v šátku dítě. A vy? Vždycky mě to překvapí. Když někdy zabrousím do diskusí třeba na OnaDnes, tak mám pocit, jako by existovaly jen dva typy matek. Ta "normální", co nic neřeší, chodí na mateřské na kafíčko, dítko odloží do dětského koutku a s cigaretou probírá s kamarádkou poslední novinky v bulváru. No a pak je ten druhý tip Biomatky, která rodí doma, rodinu krmí jen biopotravinami a v supermarketu na ní nenarazíte. Je to vážně tak jednoduché? Doufám že ne. 

Jak Majda roste, spoustu věcí přestávám řešit nebo už mě tolik nestresují jako na začátku. Mateřství vás zkrátka otrká. Pořád mi vadí, když musíme s Majdou někam, kde se kouří. Bohužel, někdy se tomu nevyhneme, ale alespoň se snažím se takovým situacím vyhnout. Druhou věc, kterou řeším pořád a kterou asi řešit nepřestanu, je to, co Majda jí. Nic naplat v jednom má doktorka Cajthamlová pravdu - Jste to, co jíte. A u malých dětí to platí dvojnásobně. Bohužel, odborníci se v dnešní době neshodnou ani na tom, jak se má správně stravovat dospělý, natož malé děti. Pořád se snažím najít ten správný klíč nebo návod. Argument generace našich rodičů - my jsme taky jedli všechno - mi nepřijde jako užitečný, protože ruku na srdce, že by dnešní padesátníci byli vzorem zdraví a vitality, to se opravdu říct nedá. Dokonce se to nedá říct ani o dnešních třicátnících. Jak z toho tedy ven? Jediné, kam jsem zatím dospěla, je snažit se krmit Majdu domácím jídlem, co nejvíc ovoce, zeleniny a dobrého masa (s preferencí bio nebo z ověřeného zdroje). Určitě se ode mě dnes nedočkáte nějakého konkrétního návodu, dnes bych vás chtěla poprosit o váš názor. 

Řešíte, co vaše děti jedí? Je nějaká skupina potravin, kterou jste z jídelníčku svých dětí úplně vyřadili? Předem děkuji za vaše připomínky, je to pro mě velké téma.


pátek 10. ledna 2014

Záchvat na nákupech

Možná jste to taky zažili. Supermarket, dítě ve vozíku se svíjí a řve na celý krám. No tak přesně tohle jsem zažila včera v Globusu. Bohužel to dítě bylo moje. 

Začalo to nevinně. Majda drandí ve vozíku, všechno co přihodíme, si prohlíží. Jak se začaly věci ve vozíku kupit, tak si je chtěla prozkoumat. Pak to vypuklo. Nejdřív v nestřežené chvilce prokousla dědovi balené párky, o chvilku později zase zkusila ohlodávat zatavenou okurku. Snažila jsem se jí nejdřív nějak přesvědčit, aby věci nebrala nebo alespoň nekousala. Marně. Když jsme dojeli k pečivu, už jsem vezla místo Majdy nějakou cizí vzteklou holčičku. V tu chvíli šlo každé předsevzetí stranou a skončilo to takhle:


Dítě spokojeně zahryznuté do rohlíku, rozdává úsměvy na všechny strany, zkrátka andílek. Hm... 

Co s tím? Necháte dítě raději vyvztekat před celým obchodem nebo taky ustupujete, jen aby byl klid? Nebo máte nějaký trik, jak prcka uklidnit? 

Užijte si víkend v klidu a pohodě...

M.

pondělí 6. ledna 2014

December favourites - oblíbenci za prosinec 2013

Zdravím všechny,

ušetřím vás pohledu na můj zarudlý nos a tenhle měsíc budou oblíbenci postaru, tj. bez videa. Navíc je toho jen málo, tak se do toho můžeme hned pustit. Oblíbenci za prosinec jsou ošemetná věc, protože spousta krásných věcí se objevila pod stromečkem. Myslím, že nejhezčí dárek dostala moje kamarádka Péťa, kterou jste mohli vidět v tomhle videu o balení do porodnice. Tušíte správně, malá Karolínka je na světě a je krásná. Takže ještě jednou velká gratulace! 

Nebudu to protahovat, nejdřív za Majdu:


Tady jsou to opravdu samé vánoce - knížka se spoustou zvířátek k ukazování, Lego duplo pro začátečníky, dřevěný vláček a polštář na odpočívání. Můžu čestně říct, že všechny položky Majdule užívá hojně. A navíc soví polštář odkazuje na blížící se pokojíček, ale to už víte. 

No a moji oblíbenci:



Moc toho naštěstí není, můj kosmetický koutek nějakou záhadou přetéká... Umělé řasy Ardell - vymyslela jsem si, že je nutně potřebuju na Štědrý den. Byla to moje první zkušenost s umělými řasami a byla pozitivní, jen se mi podařilo hned napodruhé jedny zničit při odstraňování lepidla. No co, chybami se člověk učí... Pleťový krém s propolisem je paradoxně dárek z loňských vánoc, ale já jsem ho vytáhla až teď, jako pomocníka při míchání make-upu i bez něj a nemám žádné připomínky. Je prostě příjemný a hezky voní. Pak vidíte tyčinku na rty od Alverde, no ta by mohla být malinko víc zvláčňující, ale zas je bio, tak jí to odpustíme. Rudou rtěnku od Essence jsem vzala na zkoušku, sháněla jsem se na zimu po červené rtěnce a byl to boj. Tak když jsem narazila na tenhle odstín 03 Dare to Wear, šel hned do košíku. A můžu říct že poměr cena / výkon je moc fajn. Ano, i já jsem podlehla masáži beauty blogerek a investovala jsem do pískového laku. Navíc v Rossmannu měli svádivou akci - kup si řasenku, dostaneš pískový lak zdarma. Za to musím marketingovému oddělení zatleskat. Jinak by mě ani nenapadlo koupit si řasenku od Gabrielly Salvete. No tak mám nakonec lak i řasenku a oboje je fajn, řasenka trochu slepuje řasy k sobě, ale zase se neobtiskává, takže fajn. Uf, snad jsem Vás neunudila prohlížením kosmetiky... Tak dobře, tady je můj hlavní oblíbenec za prosinec:


Tenhle oblíbenec se nedá koupit, to si musíte sami vyrobit ;-) (Všimněte si rozbité pusy po pádu z prádelního koše. No když to není nic horšího...)

Užívejte ledna a brzy na shledanou...

M.

pátek 3. ledna 2014

Vládneme kuchyni - domácí paštika zn. easy

Zdravím všechny,
dneska zase zabrousíme k nám do kuchyně a tentokrát pro vás mám recept na úplně jednoduchou domácí paštiku. Proč se dělat s domácí, když si ji můžeme koupit v obchodě? A už jste se někdy podívali na složení průměrné paštiky? Fujtajbl. Na to, abych si vyrobila vlastní šunku zatím nemám potřebné nádobíčko, ale paštika je fakt jednoduchá. A jelikož jí jíme tak čtyřikrát do roka, tak není nic jednoduššího, než si jí udělat doma a pořádnou. Docela dlouho jsem hledala recept, ale žádný pro mě nebyl tak akorát, takže tohle je výsledek zprůměrování toho, jak se zhruba paštika většinou připravuje. Dost obcházení okolo - začínáme.


Vidíte, že toho moc nepotřebujeme. Paštika - to jsou játra a tuk, všechno ostatní se dá obměňovat. V našem případě jsme zvolili kachní játra, vykoštěné vepřové koleno, provensálské bylinky, portské víno a máslo. Nejdřív upečeme koleno - maso šoupneme do pekáče, osolíme, opepříme, posypeme bylinkami. My máme čerstvé, ale klidně použijte sušené. Podlijeme vodou a pečeme. Záleží na troubě, já na 200 stupňů asi dvě hodiny. S játry je to jednoduché. Pokud si s nimi chcete pohrát, doporučuji vyřezat světlé části a na půl hodinky ponořit do mléka. Nebo nemusíte, je to vaše paštika. Játra krátce opečeme na pánvi, zalijeme portským, ještě chvilinku vaříme a necháme vystydnout, stejně jako maso.


Pak už to jde zase úplně jednoduše. Játra i maso umeleme v robotu s rozpuštěným máslem. Poměr zkuste odhadnout, záleží, jak máte tučné maso a jak moc jemnou chcete mít paštiku. Jak vidíte, malinko jsem to přepískla s množstvím. Já jsem paštiku vyráběla jako vánoční dárky a spousta mi jí zbylo. Dárkovou verzi jsem dala do zapékacích mističek, a pro jistotu ještě dodělala v troubě ve vodní lázni. Nakonec jsem mističky zalila dalším rozpuštěným máslem a pak šoupla vychladit. Ale nebojte se, stačí paštiku dát třeba do skleniček od dětské výživy a zavařit (v hrnci, na utěrce, napůl ponořené ve vodě, která se skoro vaří asi na 20 minut). Nebo pokud nejste takoví megalomani jako já a máte jí přiměřeně, tak ji prostě dejte do nějaké vzduchotěsné nádoby do lednice a snězte. Paštika je dost mastná, tak by měla chvíli vydržet.

Tak co, je to jednoduché? Pro mě je, neříkám, že to máte za chviličku, to ne. Trvá to půl dne, ale většinu času se to dělá "samo" a od vás to vyžaduje jen pár zásahů. Doufám, že se vám recept bude hodit. A co vy? Co si doma vyrábíte sami? Budu ráda za tipy i odkazy třeba na vaše blogy s recepty a tipy. Užijte si první letošní víkend a brzy na shledanou...

M.

středa 1. ledna 2014

Jak na Nový rok...

Tentokrát radši ani ne. Rodinné chřipce jsem dneska definitivně propadla i já, Majda měla včera teplotu 38,6. Ale zase jsme byli spolu a to se počítá. 



Před rokem jsem vám psala o mých novoročních předsevzetích (tady). No tak nakonec se můžu pochválit - z plánovaných procházek nakonec vzniklo běhání, které vyvrcholilo v září závodem na 5 km, který jsem dokončila. To se můžu poklepat po rameni. No pak se to trošku zvrtlo... Nicméně od prosince zase trošku sportuju, tak snad mi to vydrží. Každopádně můj loňský úspěch s předsevzetím mě povzbudil, abych si i letos dala pár domácích úkolů. Pohyb obecně platí dál, přidávám další. Za prvé - jdu do šití. K třicátinám jsem dostala šicí stroj a od té doby se odhodlávám pustit se do toho. Letos budu šít jako divá a už teď se těším. Za druhé - vlastní pečivo. Kupovali jste někdy v poslední době balený chleba? A podívali jste se na ten telefonní seznam ingrediencí na obalu? Nebalené pečivo je na tom podobně, jen si to složení nemáme kde přečíst. Tohle tedy svojí rodině k jídlu dávat nechci. I když asi znamená snížení spotřeby pečiva (což nám ale nemůže uškodit), tak letos přejdeme na vlastní produkci. První krok už jsem udělala - koupila jsem si kuchařku s recepty pro domácí pekárnu, jejíž mám tu čest být hrdou majitelkou. Už jsem pekla kmínový chléb a nebyl nejhorší. Na klasickou Šumavu ale nemá, zatím. No a bod tři není ani tak předsevzetí, jako přirozený proces. První rok dítěte se logicky všechno točí kolem něj a je to tak dobře. Stejně tak dobře je, když se dítě přirozeně zařadí do rodinného života a tak letos to bude víc o "Mámě na hraně" než o "Plenkách a dudlících" - v tom dobrém slova smyslu. Budu ráda, když se ke mně i letos přidáte a snad si i odnesete něco užitečného. 



Tak tedy ještě jednou vše nej do roku 2014!

M.